Akromegalik nemusí být obr

Akromegalie patří mezi onemocnění, jejichž hlavním projevem je porucha růstu. Na první pohled se tedy může zdát, že kdo onemocní akromegalií, zvětší se celkově a brzy mu nebudou stačit běžné konfekční velikosti. Ale chyba lávky.

Už název onemocnění, jenž by se dal volně přeložit jako "přerostlé koncové části těla", o zvětšování těla jako celku nic neříká.

Podstatou akromegalie je patologicky zvýšená tvorba a vylučování růstového hormonu. V dětství a dospívání se činnost růstového hormonu projevuje především růstem těla do výšky.

Akromegalií je ale označován stav, kdy porucha růstu způsobená nadměrným vylučováním růstového hormonu vznikne až v dospělosti, po zániku růstové štěrbiny na většině kostí. Vzhledem k tomu, že zde již tento hormon ovlivňovat růst kostí nemůže, nedochází k celkovému růstu těla jako během dětského a dorostového věku.

Nové čepice i rukavice

I v dospělosti však růstový hormon ovlivňuje růst kůže, svaloviny, vaziva a již zmíněných "koncových částí těla" – především prstů na rukou a nohou, uší, nadočnicových oblouků, jazyka, brady a lícních kostí. Následkem toho postižený člověk pozvolna mění svůj vzhled a často je přinucen změnit velikost rukavic, obuvi či čepice. Právě tyto změny nemocného často upozorní, že se s jeho tělem děje něco podezřelého.

Nejen velké ruce

Kromě toho má růstový hormon vliv i na zvětšování vnitřních orgánů. Proto bývá postiženo například srdce, štítná žláza nebo tlusté střevo. Akromegalie se pak kromě nadměrného růstu prstů či čelistí projevuje také zhoršením činnosti srdce, cukrovkou, vysokým tlakem a podobně. Zmnožení vaziva a svaloviny vede k bolestem zad a kloubů, k poruchám činnosti nervů či k bolestem zápěstí, tzv. syndromu karpálního tunelu.

Obrem, člověkem velkého vzrůstu, se tedy akromegalik stát nemůže, nicméně některé části jeho tělesné schránky jsou na první pohled neobvykle veliké.

(zak)