Biologická léčba v terapii revmatoidní artritidy slibuje mocnější ovlivnění nemoci
Revmatoidní artritida patří mezi onemocnění, které moderní medicína zatím neumí zcela vyléčit. Její terapie se proto soustředí zejména na potlačení zánětu, bolesti, na podporu správné funkce kloubu a předcházení jeho destrukci a následným deformitám.
Terapie ve dvou řadách
Mezi léky první linie při léčbě revmatoidní artritidy patří kyselina acetylsalicylová a kortikosteroidy. Působí bleskově, rychle uleví od bolesti, téměř okamžitě zmírní aktivitu zánětu v postižených kloubech, postup choroby jako takové však příliš neovlivní. Oproti tomu takzvané léky modifikující chorobu (DMARDs), řadící se do linie druhé, fungují spíše z dlouhodobého hlediska, přesto jsou pro prognózu nemocného více než zásadní. Díky nim je totiž v mnoha případech možné dosáhnout remise choroby a předejít naprosté destrukci kloubů.
Léky druhé linie potřebuje většina nemocných
Průběh revmatoidní artritidy bývá u každého pacienta odlišný. Ti šťastnější s méně agresivní formou choroby si tak někdy vystačí pouze s léčbou, která mírní bolest a aktivitu zánětu, tedy s léky první linie. Obecně je však doporučováno současné zahájení terapie DMARDs, aby se předešlo rychlému postupu choroby a případné invaliditě.
Nová síla v podobě biologické léčby
Biologická léčba, která představuje novou naději v léčbě doposud jen velmi obtížně léčitelných těžkých forem choroby, spadá mezi nové léky druhé linie. Ve srovnání s klasickými DMARDs účinkuje cíleně, rychleji a slibuje mocnější ovlivnění progrese onemocnění. Jedná se však o velice nákladnou léčbu, která je prozatím vyhrazena jen těm, jejichž choroba nereaguje dostatečně na terapii klasickými DMARDs. Biologická léčba je také zcela nevhodná pro pacienty, kteří trpí některým z těchto onemocnění:
- tuberkulózou, infekcí HIV či herpetickými viry,
- srdečním selháním,
- roztroušenou sklerózou,
- leukemií.
Přestože patří biologická – cílená – léčba k nejúčinnějším zbraním v léčbě revmatoidní artritidy, zdaleka není pro každého. O vhodnosti jejího zařazení do terapie choroby u konkrétního jedince by tedy měl vždy rozhodnout odborník.
(veri)
Zdroj: www.medicinenet.com
