Češi nestojí o nadstandardní očkování. I díky tomu jsme promořeni klíšťovou encefalitidou

  • Redakce uLékaře.cz
  • 3.4.2013
  • Aktualizace: 17.6.2013
  • uLékaře.cz

Přese všechny problémy si české zdravotnictví ve srovnání se svými evropskými „kolegy“ nestojí zase tak špatně. Kromě jiného máme velmi dobře zorganizovaný systém pravidelných dětských očkování, který zajišťuje vysokou proočkovanost a minimální výskyt typických dětských nemocí, jako jsou například spalničky nebo zarděnky. Na druhou stranu je třeba přiznat, že k doporučenému očkování, které není plně hrazené ze zdravotního pojištění, se my Češi už tak pozitivně nestavíme.

Česká republika je rekordmanem ve výskytu klíšťové encefalitidy
Česká republika je rekordmanem ve výskytu klíšťové encefalitidy

Před čím se můžeme dobrovolně chránit?

Kromě pravidelných očkování, která podstupují především děti, existuje také už slušná řádka doporučených očkování (pro děti různého věku i pro dospělé), za která si ale musíme sami připlatit. Mezi ně patří například tato:

  • Očkování proti chřipce – každoroční sezónní očkování se doporučuje hlavně starším a chronicky nemocným lidem, ale zatím se čeští senioři k očkování příliš nehrnou.
  • Očkování proti klíšťové encefalitidě – kvůli laxnímu přístupu k očkování má Česká republika jeden z nejvyšších výskytů klíšťovky v  rámci Evropy – srovnávat se můžeme jen s pobaltskými státy.
  • Očkování proti papilomavirům – proočkovanost proti virům způsobujícím rakovinu děložního čípku se utěšeně zvyšuje. V některých věkových skupinách je to přibližně třetina dívek a tato hodnota bude pravděpodobně dále narůstat.
  • Očkování proti meningokokům – na rozdíl od některých jiných evropských států se v České republice proti meningokokovi zatím neočkuje v rámci pravidelného očkování dětí.

Bez očkování nás nemoci budou trápit pořád

Výborným příkladem spíše laxního přístupu Čechů k očkování je klíšťová encefalitida. Toto onemocnění přenášené klíšťaty je způsobeno virem, a pokud jednou nákaza propukne, její léčba je velmi zdlouhavá a  obtížná. Často i po „uzdravení“ zůstávají trvalé následky v podobě neurologických poruch, chronických bolestí hlavy nebo psychických obtíží.

Česká republika je v rámci Evropy rekordmanem ve výskytu klíšťové encefalitidy – s výjimkou pobaltských států Litvy, Lotyšska a Estonska. Proočkovanost české populace proti tomuto onemocnění je stále velmi nízká (kolem dvaceti procent), i když pojišťovny nabízí na očkování proti klíšťovce finanční příspěvky a výrobci vakcín se snaží očkování podpořit masivní reklamou. Úplně opačným případem je sousední Rakousko, kde před pár desítkami let představovala klíšťová encefalitida také vážný problém. Dnes je však v Rakousku proti klíšťovce očkováno přes 80 % populace a počet případů této nákazy v souvislosti s tím dramaticky poklesl.

Jak se (ne)očkují ve světě

Češi jsou ve svém přístupu k očkování možná laxní, méně často však vyloženě nepřátelští. Ve Spojených státech nebo některých západoevropských zemích se naproti tomu občas stane, že rodiče z různých důvodů odmítají své děti očkovat i zavedenými a pojišťovnami běžně hrazenými vakcínami. Občas je zpět „k rozumu“ přivede až to, když na pozapomenutou dětskou nemoc začnou neočkované děti skutečně umírat.

  • Epidemie pravých neštovic ve Švédsku – na počátku 70. let vypukla ve Švédsku epidemie pravých neštovic, které v té době ještě nebyly zcela vymýcené. Příčinou byly protesty rodičů, kteří odmítali své děti nechat proti tomuto onemocnění očkovat.
  • Úmrtí na černý kašel ve Velké Británii – v 70. a 80. letech minulého století ve Velké Británii opět kvůli rodičovským protestům dramaticky poklesla proočkovanost tamní populace proti černému kašli. Teprve po několika úmrtích na toto onemocnění se postupně začala zase zvyšovat.
  • Zarděnky v Nizozemsku – v letech 1999 až 2000 zemřely v  Nizozemsku tři děti na zarděnky a několik desítek jich bylo v kritickém stavu hospitalizováno. Epidemie propukla především mezi členy určité náboženské skupiny tradičně odmítající jakékoliv očkování.
Autor článku:

MUDr. Mgr. Helena Janíčková Ph.D.

Specializace: neurologie

Lékařka je vědeckým pracovníkem v oblasti neurověd. Působila ve Fyziologickém ústavu Akademie věd ČR, nyní je v rámci post-doktorandského studia v Kanadě.

Líbí se vám článek?
+3 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Naposledy čtené: