„Děti na očkování jsme sbírali i v těch nejzapadlejších vesnicích“

  • Redakce uLékaře.cz
  • 26.9.2013
  • Aktualizace: 9.10.2013
  • uLékaře.cz

Rozhovor s českou zdravotní sestrou bojující (nejen) proti choleře v Jižním Súdánu

Petra Růžičková je zdravotní sestrou, která se podílela na několika očkovacích kampaních Lékařů bez hranic. Tato dlouholetá spolupracovnice má za sebou několik misí – na Haiti, v Čadu, v Demokratické republice Kongo, … Nedávno se vrátila z Jižního Súdánu, kde pracovala v týmu provádějícím očkování proti choleře. Její domovskou nemocnicí je Ústřední vojenská nemocnice v Praze-Střešovicích, s jejíž laskavou podporou může dál v misích pokračovat.

Očkování proti choleře, uprchlický tábor Jamám, Jižní Súdán ©Corinne Baker/MSF
Očkování proti choleře, uprchlický tábor Jamám, Jižní Súdán ©Corinne Baker/MSF

Proč právě očkovací kampaně patří mezi důležité aktivity Lékařů bez hranic?

Většina zemí, kde Lékaři bez hranic pracují, nemá úplně funkční očkovací program. Důvody mohou být různé – nedostatek vakcín nebo jejich špatné skladování, které snižuje funkčnost, nedostatek nebo špatná dostupnost zdravotních center. Často v těchto zemích chybí osvěta – lidé mnohdy důležitost očkování nechápou, matky nechají své děti očkovat jen první dávkou a na další dávky už nepřijdou. Proto se Lékaři bez hranic na očkování soustředí a ve většině našich nemocnic a zdravotních centrech očkování dětí nabízíme. Samozřejmě velmi důležitou roli hraje očkování v uprchlických táborech, kde často vzhledem k velké koncentraci lidí na jednom místě hrozí různé epidemie. Velký význam má očkování i během probíhající epidemie, kdy se snažíme očkováním co nejširší populace zabránit dalšímu šíření nemoci, jako například u meningitidy.

V západním Mali, podobně jako na jiných místech, přicházejí Lékaři bez hranic očkovat lidi do jejich vesnic. Zdravotnická zařízení jsou vzdálena několik hodin nebo i dní cesty a matky s malými dětmi by tuto cestu zvládaly jen obtížně. ©Venetia Dearden/MSF

Do jaké očkovací kampaně Lékařů bez hranic jste se zapojila? Jakou pozici jste zastávala ve svém týmu? Proč je důležité právě v této lokalitě děti očkovat? Kolik se vám podařilo během kampaně očkovat dětí?

Já jsem se zapojila třeba právě do očkovací kampaně proti spalničkám v několika uprchlických táborech v Čadu, kde jsme očkovali všechny děti od 6 měsíců do 15 let. Toto očkování mělo dvojí význam – prováděli jsme totiž zároveň screening podvýživy. Pokud jsme nějaké těžce či mírně podvyživené dítě objevili, zapojili jsme ho ihned do našeho vyživovacího programu. Dále jsem očkovala opět proti spalničkám děti při epidemii spalniček v Kongu. Tato kampaň byla logisticky mnohem náročnější, protože děti nebyly na jednom místě, nedaly se shromáždit tak snadno jako v uprchlickém táboře. Museli jsme dojet po často špatně přístupných cestách do vesnic a vesniček roztroušených po celém kraji. Oblast zasažená epidemií ležela u jezera Tanganika, často jsme se museli k  lidem dopravovat i po vodě, na motorce anebo jen pěšky. I zde mělo očkování dvojí význam, protože jsme zároveň hledali děti, u kterých už nemoc propukla, a ty jsme pak dopravili do naší nemocnice. Takto se nám podařilo očkovat na 200 tisíc dětí. Teď naposledy jsem byla v Jižním Súdánu, kde jsme v uprchlických táborech očkovali proti choleře celou populaci kromě dětí do jednoho roku. Jednalo se o unikátní akci – po druhé v historii Lékaři bez hranic zorganizovali takto masivní očkovací kampaň proti choleře. Ve třech táborech jsme naočkovali 70 tisíc lidí ve dvou dávkách, tedy 140 tisíc vakcín.

Děti v uprchlických táborech v Jižním Súdánu jsou vystaveny velkému nebezpečí nákazy spalničkami. Lékaři bez hranic poskytují proti této nemoci očkování. ©Hereward Holland/MSF

 

Jak taková očkovací kampaň probíhá?

Začátku samotného očkování vždy předchází dlouhá etapa příprav, a to jak logistických, tak organizačních. Je vždy velmi důležité místní společnost na očkování připravit a vysvětlit jí jeho důležitost. Jinak by se mohlo stát, že by nikdo nepřišel anebo by lidé vůbec nevěděli, proti čemu jsou očkováni. Naše týmy místních spolupracovníků o očkování hodně a všude mluví, navštěvují lidi přímo doma a vysvětlují jim důvody očkování. Vždy spolupracujeme s místními autoritami, lokálními vůdci, církvemi, školami, různými spolky atd., kteří jsou pro nás velkou podporou při povzbuzování lidí. Mezinárodní spolupracovníci jsou pak většinou na vedoucích pozicích. Školíme týmy, které potom samotné očkování provádějí. Vytvoříme týmy o různém počtu, kde každý má svou přesně danou roli – někdo očkuje, někdo registruje, někdo vydává očkovací průkaz, … Týmy buď pracují na fixních místech a lidé chodí k  nim a čekají ve frontě, nebo chodí od domu k domu či od stanu ke stanu. Strategie závisí na situaci v dané zemi, z ní se pak odvozuje vhodný přístup. Často se třeba i přístupy kombinují, jak jsme to teď naposledy dělali my v Jižním Súdánu při očkování proti choleře.

Setkávají se týmy při očkovacích kampaních s nějakými úskalími?

Zdravotníci vždy úzce spolupracují s logistiky, protože na nich leží největší kus práce. Musejí zajistit dopravu týmu a materiálu do často odlehlých míst. Péče o vakcíny je velmi náročná, u mnoha typů očkovacích látek je potřeba zachovat bezchybný tzv. „cold chain“. To znamená, že vakcíny musejí být uchovávány při teplotě 2–8 °C od okamžiku výroby až po aplikaci. Udržet „cold chain“ v tropickém pralese bez pravidelných dodávek elektřiny a při rozvážení na motorkách není vůbec maličkost.

Při očkovací kampani se vždy snažíme pokrýt co nejvíc dané populace. Samozřejmě nás pak mrzí, když se nám toho nepodaří na 100 % dosáhnout. Na různých místech světa je stále plno nemocí, které nás už třeba netrápí, ale jinde jim děti zbytečně podléhají. Přitom je snadné jim předcházet. Pokud to jde, musíme udělat, co je v našich silách.

Demokratická republika Kongo, očkování proti spalničkám. ©Alan González/MSF

OČKOVÁNÍ

Dvacet procent všech dětí, které se každý rok na světě narodí, nemá přístup k základnímu očkování, které by je ochránilo před smrtelnými nemocemi. Přitom vakcinace i přes veškerý pokrok medicíny zůstává nejúčinnější zbraní proti nemocem, jako jsou záškrt, dětská obrna, tetanus, spalničky, černý kašel, tuberkulóza, žlutá zimnice a  meningitida.

Pro Lékaře bez hranic jsou očkovací kampaně jednou ze stěžejních aktivit. Například v uprchlických táborech, kde vysoká koncentrace lidí a neuspokojivé hygienické podmínky nahrávají rychlému šíření nemocí, je očkování proti spalničkám, které ohrožují děti s nedostatečnou výživou, prioritou už při zakládání tábora.

Děti ochráněné proti pneumokoku

Lékaři bez hranic se ve své snaze o prevenci smrtelných onemocnění nebojí nových postupů. Když se například během minulého období dešťů vyšplhala úmrtnost dětí v uprchlickém táboře Yida v Jižním Súdánu vysoko nad hranici krize, rozhodli se zorganizovat očkovací kampaň proti infekcím dýchacích cest. Použili k tomu pneumokokovou vakcínu – poprvé v historii tak byly touto vakcínou očkovány děti žijící v uprchlickém táboře. Cíle očkovat všechny děti do 5 let však nemohlo být vzhledem k příliš vysokým cenám vakcíny dosaženo.

Odborníci Lékařů bez hranic už mnoho let bojují za nižší ceny očkovacích vakcín, které by umožnily ochránit mnohem více dětí v rozvojových zemích před smrtelnými chorobami. Různými prostředky, včetně transparentnosti cen, se snaží zajistit, aby farmaceutické společnosti nabízely vakcíny za co nejpřijatelnějších podmínek. Zároveň usilují o vyvinutí očkovacích látek, které by měly výrazně jednodušší podávání a nemusely by být skladovány v chladu.

Líbí se vám článek?
+1 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Kam dál
Naposledy čtené:
Doporučený článek:

Soutěž o krém BELOBAZA®

Belobaza je krém pro každodenní péči, ochranu a regeneraci suché, citlivé a podrážděné pokožky.

 celý článek

x