Infekce na zdravotníky číhá v práci častěji, než se zdá

Každý pacient je potencionálním nosičem infekčního onemocnění. Zdravotníci by proto ke každému ošetřovanému měli přistupovat tak, jako kdyby například žloutenku skutečně měl.

Většina zdravotníků se při výkonu svého povolání někdy setkala s pacientem nakaženým virovou hepatitidou C (VHC), i když o tom třeba ani nevěděla. Největším rizikem přenosu viru hepatitidy C je poranění o infikovanou jehlu. I přesto, že se na většině pracovišť na odběr nebo na práci s krví používají speciální pevné rukavice, které by neměly být tak snadno roztrženy jako jejich latexové předchůdkyně, počet poranění o hrot jehly zatím neklesá. Na vině může být především nepozornost nebo nedůslednost personálu. Zdravotníci totiž často neberou ohled na možné nebezpečí nákazy a adekvátní ochranné pomůcky ne vždy použijí.

Prevence především

Pro přenos VHC je nutný otevřený kontakt s krví a ve většině případů i dlouhodobé vystavení. Primárním způsobem, jak předejít onemocnění VHC u zdravotnického personálu, je vyhýbání se přímému kontaktu s krví. Všechen zdravotnický personál by měl dodržovat standardní bezpečnostní opatření a v závislosti na typu výkonu by měl používat vhodné osobní ochranné prostředky (např. rukavice, masky a ochranné brýle).

Pokud dojde k poranění, a tedy i potenciálnímu přenosu infekce, je doporučen následující postup:

1. Provést základní vyšetření na anti-VHC protilátku u pacienta.
2. Vyšetřit všechny osoby vystavené krvi VHC pozitivního zdroje, což zahrnuje:
   
   • provést základní vyšetření na anti-VHC a základní jaterní testy,
   • toto vyšetření zopakovat za 4–6 měsíců,
   • provést testování na VHC RNA za 4–6 týdnů.
3. Provést doplňující vyšetření na enzymatickou aktivitu všech anti-VHC protilátek.

(lix)

Zdroj: www.cdc.gov/hepatitis