Krevní transfuze ve světě: zachraňuje životy, hrozí ale i rizika

Podání krve od dárce zachraňuje každoročně na celém světě život milionům lidí. V některých zemích však transfuze může přinášet nezanedbatelné riziko přenosu závažné infekční choroby. Jak se tedy bránit a co lze učinit pro snížení tohoto rizika?

Riziko je opravdu minimální

Přestože krevní transfuze bývá většinou život zachraňující úkon, je vždy spojena s určitým rizikem. Ve vyspělém světě představuje riziko hlavně možnost nežádoucí reakce nebo záměny krevních konzerv. Přenos infekce je též možný, ale důsledné testování krve její pravděpodobnost snižuje na minimum.

Krev ve statistice

Zcela jiná situace je v rozvojových zemích. Světová zdravotnická organizace (WHO) každoročně pořádá 14. června Den dárcovství krve, při jehož příležitosti se zjišťuje, jaký přístup mají obyvatelé všech zemí světa k bezpečné krvi. Podle doporučení WHO se má dárcovská krev vyšetřovat alespoň na HIV, Syfilis a virovou hepatitidu typu B a C. Údaje o situaci v transfuzní službě jsou k dispozici ze 148 zemí světa, ve 41 z nich se krev dárců na přítomnost minimálně jedné z těchto infekcí nevyšetřuje.

WHO odhaduje, že každoročně se vinou přenosu infekce při krevní transfuzi nakazí 16 tisíc lidí hepatitidou B a dalších 5 tisíc hepatitidou C. Nových případů nákazy virem HIV touto cestou je podle odhadů WHO asi 160 tisíc ročně.

Ohrožení pro těhotné a oběti nehod

Jak tedy předcházet riziku transfuzních komplikací při cestě do zahraničí? Nejvíce ohrožené jsou těhotné ženy, děti se závažnými onemocněními a oběti nehod a úrazů. Pokud je to jen trochu možné, měly by cestu do rozvojových zemí odložit těhotné ženy, zejména v období před porodem. Na porodní úmrtnosti se podílí v rozvojových zemích až v třetině případů poporodní krvácení. Zvážit cestu do zemí s nižším standardem zdravotnických služeb by měli i chronicky nemocní, u nichž se dá očekávat možnost zhoršení jejich stavu. To se týká například hemodialyzovaných nemocných, hemofiliků nebo osob po větších operacích.

Každý cestovatel by měl mít kromě adekvátního pojištění s sebou i údaj o své krevní skupině a lékařské zprávy přeložené do angličtiny. Pojistka by měla krýt urychlenou repatriaci, tak aby mohlo léčení proběhnout v co největší míře v domovské zemi.

(jav)

Zdroj:
www.who.int