Léčba anorexie vyžaduje zapojení celé rodiny

Správná léčba MUDr. Veronika Přibylová 29.3.2016

Mentální anorexie patří mezi takzvané poruchy příjmu potravy. Tímto závažným duševním onemocněním s dopadem na tělesné zdraví trpí podle statistik až 1 % mladých dívek. Vyskytnout se však může i u chlapců či dospělých osob. Jak se choroba projevuje a v čem spočívá její řešení?

Geny, hormony, dospívání

Jak přesně onemocnění vzniká, není doposud zcela jasné. Ukazuje se, že roli mohou hrát biologické faktory, jako je dědičnost či hormonální nerovnováha. Ale vliv má i prostředí, ve kterém se nacházíme. Médii předkládaný ideál úspěšnosti a krásy v podobě extraštíhlých modelek může u citlivých jedinců vést k pocitům nespokojenosti s vlastním tělem. Některé teorie spojují mentální anorexii s konfliktním vztahem mezi matkou a dítětem, s obavami z dospělosti či odmítáním sexuality.

Nebezpečné cesty

Hlavním projevem anorexie je úmyslný úbytek na váze zapříčiněný nevyvratitelnou představou o vlastní tloušťce. Hubnutí je obvykle výsledkem:

odmítání jídla,
extrémně přísných dietních opatření,
nadměrného cvičení,
opakovaného vyvolávání zvracení,
nadužívání projímadel či odvodňovacích léků.

Hubnutí za cenu zdraví

Ačkoliv je mentální anorexie v první řadě onemocněním psychiky, má své více či méně závažné tělesné důsledky. Patří mezi ně:

vymizení menstruace,
suchá, popraskaná kůže,
nekvalitní nehty a vlasy,
poškozený chrup,
zvětšení slinných žláz,
zácpa,
chudokrevnost,
osteoporóza a mnohé další.

Těžký průběh choroby může být spojen s život ohrožujícím rozvratem vnitřního prostředí, závažnými poruchami srdečního rytmu či srdečním selháním.

Práce s duší

Léčba anorexie spočívá vedle zajištění výživy a úpravy vnitřního prostředí především v psychoterapii, případně s podporou některých léků (například antidepresiv). Důraz je kladen na vytvoření změn v postoji k jídlu, ve vnímání vlastního těla a sebe sama. Pomoci může vedle individuální také skupinová psychoterapie za přítomnosti dalších nemocných. Často je potřebné terapeuticky pracovat i s rodinnými příslušníky dotyčného.

Zdroj: www.psychiatriapreprax.sk/index.php?page=pdf_view&pdf_id=2459&magazine_id=2

Autor článku: MUDr. Veronika Přibylová Autorka působí jako psychiatr.