Mám osteoporózu. A co teď?
Sdělení diagnózy
Pokud lékař diagnosticky potvrdí osteoporózu nebo její zvýšené riziko (tzv. osteopenii) a přitom vyloučí jiné příčiny změn kostí, měl by co nejdříve pacienta informovat o dalším vhodném léčebném postupu. Při tom lékař vychází z odhadu rizika zlomenin a posouzení přínosu a rizik té které léčby pro pacienta. Léčebných postupů se přitom nabízí několik, mají ale mnoho společného.
Vápník jako stavební kámen kosti
Hlavní snahou léčby osteoporózy je zabránit úbytku množství a zhoršení kvality kostní tkáně. Cílem léčby je pak snížení rizika zlomenin a zabránění dalším komplikacím, které s osteoporózou souvisí.
Léčba osteoporózy je ale dlouhodobá a velmi závisí na spolupráci pacienta. Zásadní je úprava životosprávy, zejména přiměřené zvýšení tělesné aktivity (podle mnoha studií má stěžejní vliv na úspěšnost léčby), nekuřáctví, vhodně postavená dieta bohatá na vápník, vitamin D atd.
Dalším krokem, který se využívá především u těžších případů, je farmakoterapie neboli léčba pomocí léků. Ta se dělí do dvou základních skupin – na léčbu léky, které odbourávání kostní hmoty tlumí, a léky přispívajícími k tvorbě nové kostní hmoty.
Mezi hlavní skupiny léků, které se v léčbě osteoporózy používají, patří zejména hormonální substituční léčba, která do ženského těla po menopauze dodává potřebné hormony, potom vápníku a vitaminu D, které podporují tvorbu kostní tkáně, bisfosfonáty a kalcitonin s parathormonem. Bisfosfonáty ovlivňují aktivitu buněk, jež se účastní odbourávání kostní hmoty. Jsou doporučovány jako lék první volby, pro jejich podávání však platí poměrně striktní kritéria. Mohou se podávat v tabletách jednou denně, týdně či měsíčně nebo v injekci každé tři měsíce.
Kalcitonin a parathormon jsou hormony vylučované štítnou žlázu a příštítnými tělísky. Hrají důležitou roli v metabolismu vápníku v těle. Kalcitonin lze aplikovat ve formě nosního spreje. Parathormon se ve formě podkožních injekcí používá u mužů i žen s těžkou osteoporózou a vysokým rizikem vzniku osteoporózy.
Když kosti řídnou...
Pravidelné kontroly
Lékař by také měl pacienta zvát na pravidelné kontroly, kdy by se jednak měly kontrolovat markery kostní resorpce v krvi, ale také pomocí rentgenu nebo kostní denzitometrie posuzovat průběh onemocnění. Na základě těchto pravidelných vyšetření by pak měla být upravována léčba. Nejdůležitější ale z celého procesu léčby je proškolení pacienta. Bez jeho spolupráce má celý léčebný proces jen malou naději na úspěch.
(kam)
Zdroje:
www.slk.cz
www.ulekare.cz
