Máme kouření v genech?

Že kouření způsobuje rakovinu plic, je dobře známo. Ale co způsobuje samotné kouření? Občas se v médiích objeví optimistická zpráva, že vědci konečně objevili „gen kouření“, který je zodpovědný za náš zlozvyk.

Že kouření způsobuje rakovinu plic, je dobře známo. Ale co způsobuje samotné kouření? Občas se v médiích objeví optimistická zpráva, že vědci konečně objevili „gen kouření“, který je zodpovědný za náš zlozvyk. Po podobných zprávách však často následuje ticho po pěšině a další výsledky, nebo dokonce aplikace překvapivého objevu v praxi již nenásledují.

Chuť na cigaretu může být dědičná

Pátrání v genetické informaci po tom, proč někteří lidé kouří a jiní ne, zatím nepřineslo jednoznačné výsledky. Přinejmenším někteří vědci si však myslí, že našli odpověď na jinou otázku: proč část kuřáků dokáže kouřit umírněně, zatímco jiné neuvidíte jinak než s cigaretou v ruce.

Odpověď na otázku po síle závislosti leží na lidském chromozomu 15 a závisí na něčem, co je známé jako „alela T jednoduchého nukleotidového polymorfismu rs1051730“. Jednoduchý nukleotidový polymorfismus je místo, kde se genomy různých lidí běžně liší v jediném nukleotidu (sled nukleotidů tvoří DNA, naši genetickou informaci). Právě tato místa lidského genomu zapříčiňují, že lidé se od sebe tolik odlišují, přestože všichni patříme k jednomu biologickému druhu.

Nikotinový receptor určuje sílu závislosti

V případě, který se týká kouření, vědci odhalili nukleotidový polymorfismus uvnitř genu pro nikotinový receptor. Nikotinový receptor je umístěný v mozku a odpovídá za to, že nám kouření přináší potěšení a velmi snadno si na něm vypěstujeme psychickou i fyzickou závislost. Lidé, kteří mají v genu pro nikotinový receptor výše zmíněnou alelu T, mají také mnohem vyšší pravděpodobnost, že se stanou silnými kuřáky, než lidé s jinými alelami. A protože své geny dědíme od obou rodičů, a máme tedy každý gen dvakrát, ve výsledku mezi námi chodí kuřáci s žádnou alelou T, s jednou, nebo dokonce dvěma alelami T. Přitom dvě alely T znamenají ještě větší riziko silné nikotinové závislosti, obtížného odvykání, více vykouřených cigaret a ve výsledku i vyšší riziko rakoviny plic.

Jak již bylo naznačeno v úvodu článku, podobné genetické výzkumy jsou sice atraktivní, avšak v dnešní době ne zcela spolehlivé. Geny sice umíme mapovat dokonale, pravý význam všech přítomných změn a variací však už zdaleka tak jasný není. Možná ale není příliš vzdálená doba, kdy si každý bude moci nechat v laboratoři otestovat, jak moc je pro něj rizikové vzít vůbec do ruky svou první cigaretu.

(vek)

Zdroj: http://www.economist.com/science/displaystory.cfm?story_id=10952815