Management prolaktinomu v těhotenství

V průběhu těhotenství dochází k výrazné hypofyzární hyperplazii. Růst začíná v průběhu prvních několika týdnů těhotenství a hypofýza při něm expanduje až do průměru 1,2 cm v postpartálním období. Zvětšení je provázeno hyperplazií laktotrofních buněk a progresivním růstem sérových hladin prolaktinu. Vztah mezi těhotenstvím a prolaktinomovou proliferací je znám již od 70. let poté, co byly pozorovány poruchy vidění po indukci ovulace estrogeny. Estrogeny totiž samy o sobě podporují růst hypofýzy vazbou na estrogenové receptory exprimované na prolaktinomech. Defekty zraku způsobené útlakem chiasmatu po porodu vymizely.

Těhotné ženy s prolaktinomem musí být trvale v péči lékaře

Názory odborníků se různí...

Ačkoliv uvedení moderních a bezpečných přípravků mění i přístup k terapii prolaktinomu v graviditě, z důvodu absence „klasických“ klinických studií v těhotenství jsou podklady pro postupy v léčbě získávány observací a na základě názorů odborníků. To vede ke značné variabilitě přístupů. Rozhodnutí o druhu a síle intervence je tedy většinou rozhodnutím na základě zralé úvahy odborníka.

Samotné plánování těhotenství u žen s hyperprolaktinemií vyžaduje již od počátku těsnou spolupráci odborníků s ošetřujícím gynekologem. Klíčovou otázkou zůstává zachování či vysazení dopaminergní medikace. Nejsou důkazy o přímé souvislosti mezi teratogenitou a podáváním bromokryptinu či kabergolinu v těhotenství. Stejně tak nebylo prokázáno zvýšené riziko abortů po podání těchto farmak.

Doporučení úpravy terapie...

Jako konsensuální pro vysazení dopaminergní terapie byla stanovena velikost prolaktinomu 10 mm a méně. Je-li velikost tumoru větší, je doporučeno podávání bromokryptinu k prevenci expanze nádoru. Podle současných poznatků je možno bromokryptin alternovat s kabergolinem. Bromokryptin je u těhotných sice stále preferován z důvodu podstatně delší doby používání v klinické praxi, na druhou stranu je ale jeho farmakokinetický profil a spektrum nežádoucích účinků podle klinických studií horší než v případě kabergolinu. U pacientů s kabergolinem lze tak očekávat vyšší míru spolupráce s léčbou.

Těhotné pacientky s prolaktinomem by měly být specialistou kontrolovány nejméně každé 2 měsíce a u osob se symptomy nebo anamnézou makroprolaktinomů by měla být prováděna kontrola zorného pole. V případě poruch vidění i přes léčbu dopaminergními přípravky by měla být zvážena možnost předčasného porodu nebo neurochirurgického zákroku v hypofyzární oblasti.

(ver)