Měli slávu a úspěch a také – zelený zákal

To, že je někdo slavný a ve svém oboru uznávaný, ještě neznamená, že je ušetřen všedních i závažných problémů obyčejného člověka. Každý to ví, avšak přece jen míváme tendenci na tuto skutečnost zapomínat. Zkusme si připomenout na konkrétních příkladech, že ani piedestal slávy a pevné místo v historii neuchránilo mnoho slavných osobností od nejrůznějších onemocnění, například od zeleného zákalu.
V dobách minulých neměli takové možnosti jako my - dbejte na prevenci

Nejen Žižka byl slepý válečník

Jeden z nejstarších slavných, o kterém se můžeme domnívat, že trpěl zeleným zákalem, byl český král Jan Lucemburský. Ačkoliv se o pravé podstatě jeho oční choroby můžeme spíše jen dohadovat, je jisté, že již od malička byl panovník silně krátkozraký. V průběhu života mu začalo slábnout nejdříve pravé oko, což bylo, jak se někteří historici domnívají, důsledkem právě zeleného zákalu.
Bohužel v době lucemburské nebyla medicína v očních záležitostech zrovna silná a králův lékař si liboval v poněkud obskurních léčebných metodách. Jeho rtuťové masti panovníkovi nepomohly a Jan Lucemburský nakonec na pravé oko zcela oslepl. Ani královský lékař nedopadl dobře. Ať už jednal v souladu s tehdejšími poznatky, či nikoli, král si s tím hlavu nelámal a neúspěšného lékaře nechal utopit.
Postupem času panovník zcela oslepl na obě oči a jako slepý také v bitvě u Kreščaku padl. Ani závažný hendikep mu tedy nezabránil pokračovat v jeho povinnostech a zálibách.

Slepí malíři a skladatelé

Můžeme se pouze domnívat, že ztráta zraku není pro hudebního skladatele tolik bolestná jako ztráta sluchu. Je-li to však skutečně tak, potom měl Georg Friedrich Händel (na rozdíl od některých svých kolegů) vlastně štěstí. Slavný skladatel začal ztrácet zrak až v poměrně pokročilém věku – ve svých šestašedesáti letech.
Také u Händela se patrně jednalo o zelený zákal. Boj s nemocí trval necelé dva roky, mistr podstoupil i operaci – avšak neúspěšně. Přesto i jako zcela slepý pokračoval tento mistr ve hře na varhany a dokonce i ve skládání – hudební dílo nadiktoval svým spolupracovníkům.

Z novější doby pochází poslední příklad vítězného boje s nemocí – boj světoznámého jazzmana Raye Charlese. Ten trpěl zeleným zákalem již od dětství a zcela oslepl ve svých sedmi letech. Že to nijak nezabránilo postupu jeho hvězdné kariéry, dnes víme. Trochu se tu nabízí srovnání s naším domácím miláčkem jazzového publika – Jaroslavem Ježkem. Ten sice trpěl zákalem šedým, to ale není tak podstatné. Také on si dokázal zachovat životní elán, stejně jako všichni výše jmenovaní, navzdory všem zákalům a dalším nepřízním osudu.

(vek)