Moje dítě fetuje aneb Víte, jak se k němu chovat?

eVelmi se mění. Přestává o sebe pečovat, přátelí se najednou s podivnými lidmi a ve škole se potácí hluboko pod průměrem. Nejednoho rodiče asi napadne otázka: Co když "bere"!?

Rodič, který chce dítěti pomoci, by se měl snažit pochopit jeho svět.
Rodič, který chce dítěti pomoci, by se měl snažit pochopit jeho svět.

Tušíte, nebo víte?

Zdá se vám chování vaší ratolesti náhle jiné? Je váš potomek spavý, apatický, nebo naopak hyperaktivní? Bývá mu častěji zle? Známky ve škole padají dolů takřka volným pádem? To stále neznamená, že je "feťák". Proto se dříve, než na dítě vyrukujete s otázkou, zda užívá drogy, ujistěte, že máte spolehlivý důkaz.

Nepodložené obvinění je v pubertě tou nejjistější rozbuškou rodinných vztahů. Nejste-li si jistí, snažte se dospívajícímu co nejvíc naslouchat. Zjistěte, jaké má postoje k drogám, alkoholu, co jej zajímá a proč. Možná vám přijdou jeho názory scestné. Vyslechněte je však klidně. Ztotožnit se s nimi nemusíte.

Kam se ztrácí princezny?

Kde najednou je vaše doposud pilná a snaživá ratolest, která vás plně respektovala? Podle významného psychologa Eriksona přešlo vaše dítě z vývojové fáze snaživé píle do stadia hledání identity. Nejdříve hledá své místo ve společnosti – rodiče jsou najednou pamětníky druhohor, vzorem je parta. Tam chce vyniknout.

 

Později začne adolescent přemýšlet nad tím, kým vlastně je a kam ve svém životě kráčí. Přechod mezi jednotlivými stadii může být velmi bouřlivý. A droga je přece tak snadnou pomocí… Krizím v průběhu pubertálního vývoje odpovídají i statistiky dětí, co zkusily drogu. Zatímco mezi jedenáctiletými experimentovala pouhá 2–3 procenta, mezi třináctiletými to bylo už 14 procent a v patnácti letech jich má zkušenost s drogou plná třetina. Alarmující je, že až polovina z dětí, co drogu okusí, ji chce užít znova!

Cesta domů?

Pokud jste si jisti, že "v tom lítá" i vaše dítě, snažte se dodržovat následující zásady:

  • Při řešení sporů zachovejte chladnou hlavu.
  • Místo unáhlených zákazů, které adolescent stejně nebude respektovat, diskutujte. Vyzbrojte se ale pádnými argumenty.
  • Poznejte jeho svět – jinak se nedozvíte jak na něj. Studujte ale jen ověřené informace o drogách.
  • Nikdy se nehádejte s dítětem pod vlivem.
  • Nebojte se o svém problému otevřeně mluvit s odborníky.
  • Nestyďte se k intoxikovanému potomkovi zavolat lékaře.
  • Buďte vstřícní, ale striktně trvejte na dohodnutých pravidlech.

A hlavně si nenechte rozbít partnerský vztah. Neobviňujte partnera. Co se stalo, už nezměníte. Budoucnost možná ano. A bez spojenců se neobejdete.

(ela)

Zdroj:
www.poradenskecentrum.cz
Svobodová J., Detoxifikace dětí a mladistvých, Psychiatrie pro praxi, 10 (2), 2009

Líbí se vám článek?
-1 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Naposledy čtené: