Očkování dětí: škodí, nebo prospívá?

  • Redakce uLékaře.cz
  • 5.4.2013
  • Aktualizace: 17.6.2013
  • uLékaře.cz

České zdravotnictví na sebe může být pyšné v několika oblastech, ve kterých již tradičně patří k těm nejlepším na světě: kromě nízké dětské úmrtnosti je to například i dobře propracovaný a organizačně zajištěný systém očkování dětí. To, co zdravotníci obvykle považují za přednost a  výhodu, označují však někteří rodiče za trik společností obchodujících s vakcínami a především za hrozbu pro svoje děti. Stále častěji se i v České republice objevují rodiče, kteří očkování pro své děti odmítají.

Očkování proti dětským nemocem již zachránilo nespočet dětí
Očkování proti dětským nemocem již zachránilo nespočet dětí

Doporučení versus povinnost

V zemích západní Evropy jsou očkování proti dětským nemocem většinou jen „doporučená“, i když je podstupuje velká většina populace. Naproti tomu v České republice je celá řada dětských očkování označována jako povinná, a někteří rodiče se proto bojí postihu, pokud své dítě očkovat nenechají. Proočkovanost proti klasickým dětským nemocem je také z  tohoto důvodu u nás jedna z nejvyšších.

Rodičům ve skutečnosti nehrozí žádný právní postih v případě, že své dítě nenechají „povinně“ očkovat. Musí však své rozhodnutí doložit písemně dětskému lékaři a jejich dítě, pokud vakcinaci nepodstoupí, může mít problémy například s přijetím do školky nebo na některé společné dětské akce.

Proč se rodiče bojí očkování?

Přestože očkování proti dětským nemocem od svého zavedení zachránilo nespočet dětských životů, někteří rodiče z něj paradoxně mají obavy. Možná to není překvapivé v době, kdy nová doporučená i povinná očkování přibývají jak houby po dešti a mnozí rodiče se pak ptají: neslouží moje dítě jen jako prostředek k výdělku pro nadnárodní výrobce vakcín, kteří se ze zdravotnického systému zkrátka snaží vytěžit co nejvíc, a riziko infekčních nemocí proto uměle zveličují?

V souvislosti s obavami rodičů z očkování a jeho odmítáním se v  některých západoevropských zemích i v nedávné minulosti objevily epidemie nebezpečných dětských nemocí, které způsobily smrt několika dětí a většinu rodičů vždy opět přesvědčily o tom, že bezpečnější je nechat své potomky očkovat. Kontroverze však budou očkování (zvláště ta dětská) pravděpodobně provázet už navždy.

Velké očkovací kauzy nedávné historie

  • Očkování a autismus – v roce 1998 byl v prestižním odborném časopise Lancet publikován článek, který na základě několika případů dával do zřejmé souvislosti očkování dětí a vznik autismu, poměrně vzácného a vážného psychického postižení. I když se později vynořila celá řada informací, která závěry článku naprosto znevěrohodnila (a článek byl o více než deset let později časopisem formálně stažen), stačila tato studie vyvolat obavy rodičů na celém světě. Především ve Spojených státech proto i dnes mnozí rodiče odmítají očkovat své děti právě kvůli obavám z autismu a vztah mezi očkováním a autismem je stále tématem vzrušených debat.
  • Švédsko: pravé neštovice a černý kašel – na počátku 70. let vypukla ve Švédsku epidemie pravých neštovic, které v té době ještě nebyly zcela vymýcené. Příčinou byly protesty rodičů, kteří z  náboženských i zcela praktických důvodů odmítali své děti nechat proti tomuto onemocnění očkovat. O několik let později se ve Švédsku pro změnu přestalo očkovat proti černému kašli, a většina dětí proto v té době toto onemocnění běžně prodělala, naštěstí většinou bez fatálních následků.
  • Velká Británie: černý kašel – v 70. a 80. letech minulého století se veřejné mínění obrátilo proti očkování proti černému kašli také ve Velké Británii a proočkovanost populace postupně poklesla. Teprve po několika úmrtích na toto onemocnění se opět zvýšila na dnešních přibližně 90 procent.
  • Nizozemsko: zarděnky – v letech 1999 až 2000 zemřely v  Nizozemsku tři děti na zarděnky a několik desítek jich bylo v kritickém stavu hospitalizováno. Epidemie propukla především mezi členy určité náboženské skupiny, která tradičně odmítá jakékoliv očkování.
Autor článku:

MUDr. Mgr. Helena Janíčková Ph.D.

Specializace: neurologie

Lékařka je vědeckým pracovníkem v oblasti neurověd. Působila ve Fyziologickém ústavu Akademie věd ČR, nyní je v rámci post-doktorandského studia v Kanadě.

Líbí se vám článek?
+7 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Naposledy čtené: