Opuncie pomáhá proti kocovině
Doktor Jeff Wiese se svými kolegy z Tulane University v New Orleans
zjistil, že extrakt z opuncie redukuje příznaky kocoviny. Výsledky své
studie vědci uveřejnili v loňském červnovém čísle časopisu Archives of
Internal Medicine z roku 2004.
Vědci uvedli, že příznaky kocoviny jsou způsobeny zánětem vzniklým příměsemi v alkoholu nebo vedlejšími produkty alkoholového metabolismu. Extrakt z opuncie zmenšuje zánětlivou odpověď na stresový stimul.
Studie
Do této studie bylo zahrnuto celkem 55 mladých dobrovolníků ve věku od 21 do 35 let, kteří byli randomizováni do skupiny užívající 5 hodin před konzumací alkoholu placebo, nebo výtažek z opuncie. Čtyři hodiny před konzumací alkoholu dobrovolníci povečeřeli cheeseburger a sodu. Každý účastník studie konzumoval po dobu následujících čtyř hodin alkohol dle vlastního výběru (whisky, bourbon, vodka, gin, rum, tequila).
Bylo zkonzumováno více než 1,75 g/kg tělesné váhy alkoholu, což je množství, které v dřívější studii způsobovalo kocovinu. Jednu hodinu po ukončení konzumace byla změřena konečná hladina alkoholu v krvi a účastníci se vydali do svých domovů spát.
Zhodnocení
Druhý den ráno se dobrovolníci vrátili do studijní budovy, byly jim změřeny životní funkce, odebrány vzorky krve a moče. Členové studie hodnotili závažnost své kocoviny podle přítomnosti devíti příznaků a jejich celkový subjektivní pocit byl zhodnocen pomocí skóre od 1 do 6 (6 je nejhorší).
Za dva týdny byla studie zopakována se stejnými osobami zařazenými do opačných studijních skupin (výměna opuncie za placebo).
Výsledky
Výsledky studie ukázaly, že průměrné skóre subjektivních pocitů ráno po konzumaci alkoholu bylo 2,75 ve skupině s opuncií a 3,10 ve skupině s placebem. Požití opuncie bylo spojeno také s redukcí tří z devíti příznaků kocoviny (nauzea, sucho v ústech, ztráta chuti). Riziko těžké kocoviny bylo sníženo až o polovinu.
Hladiny C-reaktivního proteinu, které byly spojeny se závažností kocoviny byly ve skupině s opuncií nižší o 40 % v porovnání se skupinou s placebem.
Zdroj:
Arch Intern Med. 2004;164:1334-1340
