Poruchy učení
Poruchy učení primárního typu
Projevují se selháním v učení ve škole nebo mimo ni, ve všech nebo jen některých vyučovacích předmětech. Jde o poruchy učení bez ohledu na věk, ve kterém se projevily.
Porucha učení - dítě sice čte, ale nechápe obsah
Sekundární poruchy učení
Vyskytují se u dětí se smyslovým handicapem, po poškození mozku, při těžkých poruchách řeči, při duševní retardaci, při tělesných chorobách doprovázených velkými bolestmi a vyčerpaností organismu a u dětí se strachem (fóbií) ze školy.
Specifické poruchy učení
Projevují se poruchami naslouchání, myšlení, vnímání, vyprávění, čtení, psaní, pravopisu a aritmetiky. Patří sem také lehké mozkové dysfunkce. U dětí školou povinných se odhaduje až 15% výskyt poruch učení. Věkem se výskyt mění a také poruchy mění svou intenzitu. V předškolním věku jsou zjistitelné tzv. předpříznaky ve vývoji řeči, schopnosti hrát hry podle pravidel a v kresleném projevu. Navštěvuje-li dítě mateřskou školu, lze příznaky objevit dříve. Ve školním věku se poruchy učení objeví už od začátku školní docházky, ale u některých dětí se překrývají poruchy učení s poruchami adaptace na školu. Výrazné zaostávání v osvojování si čtení, psaní, počítání, a to i s pomocí učitele či rodiče, třeba hodnotit jako příznaky poruch učení. Porucha učení je také v případě, že dítě sice čte, ale nechápe obsah toho, co čte či píše.
Základní typy poruch učení jsou :
- dyslexie (narušení chápání řeči, vyprávění, narušení čtení)
- dysgrafie (narušení písma)
- dyskalkulie (narušení schopnosti počítat)
- dyspraxie (nešikovnost)
- dysmúzie (narušení hudebních schopností)
Problematika poruch učení je široká. Důležité je danou poruchu diagnostikovat a poučit o ní rodiče dítěte a také dítě samé. Rodiče by se měli snažit nevytvářet na dítě nátlak, a tím jej nestresovat, dát dítěti šanci, aby se učilo tempem, kterým bude zvládat se učit. Také je důležité zdůraznit, že přítomnost poruch učení neznamená sníženou inteligenci dítěte.
