Případ pacientky se zánětlivým bronchiálním polypem a astmatickými příznaky

Ambulanci navštívila žena ve věku 36 let s tříletou anamnézou dyspnoe, intermitentního kašle, hvízdavého dýchání a rekurentních infekcí. V rodinné anamnéze přitom nebyla zmínka o astmatu či atopii. Doposud byla na odlišných pracovištích léčena pro astma steroidy a bronchodilatačními látkami. Zpočátku jí tato léčba poněkud pomáhala, ovšem v poslední době již byla bez účinku. Při fyzikálním vyšetření byly odhaleny na pravé straně plic bazálně inspirační chropy a bilaterálně exspirační chrůpky. Na skiagramu hrudníku bylo vpravo viditelné zastínění a lehký přesun mediastina doprava. Počítačová tomografie odhalila atelektázu v pravém dolním laloku.

Pacientka měla sedimentaci 45 mm/hod, na spirometrickém vyšetření bylo zjištěno FEV1 o výši 1,86 l (66 % náležitých hodnot), přičemž nález nebyl reverzibilní. Kožní prick testy na běžné alergeny byly negativní a konziliární vyšetření ORL specialistou nepřineslo žádný patologický nález. Během bronchoskopie byl ovšem objeven v pravém intermediárním bronchu růžový pendulující polyp, který skoro úplně ucpával průsvit a při dýchání se pohyboval. Bronchoskop nebylo možno dostat dále za polyp, ale částečná možnost identifikovat výstup ze středního laloku dovolovala odhadnout, že polyp vyrůstá z dýchacích cest pravého dolního laloku.

Za velkých nesnází z důvodu velké tuhosti a pevnosti polypu byla provedena biopsie a histologické vyšetření vzorku potvrdilo, že tkáň není maligního charakteru. Histopatologické zhodnocení vzorku tekutiny z bronchiální laváže bylo uzavřeno jako zánět II. stupně. Pro definitivní diagnostickou spolehlivost a z důvodů terapeutických byla provedena explorativní torakotomie s resekcí polypu. Později muselo být přikročeno i k lobektomii pravého dolního laloku, protože se jej kvůli dlouho trvající atelektáze a destrukci parenchymu ani po odstranění polypu nedařilo nafouknout. Žádné cizí těleso nebylo v bronších objeveno a pooperační vývoj byl zcela bez komplikací.

Zánětlivý endobronchiální polyp byl definitivně diagnostikován pomocí histopatologie resekátu. Pacientka byla při kontrole půl roku po operaci zcela zdráva a její hodnota FEV1 stoupla na 2,1 l (75,5 % náležitých hodnot). Rekurentní infekce se u ní již neobjevily a endoskopické vyšetření trávicího traktu neodhalilo žádné polypy.

Standardním postupem léčby zánětlivého polypu je observace, použití kortikosteroidů a antibiotik či případně endoskopická či chirurgická resekce. V tomto případě byla zvolena chirurgická léčba, neboť polyp skoro zcela ucpával intermediární bronchus a endoskopické odstranění tak nepřicházelo v úvahu.

Turkish Respiratory Journal 2005;6:116-118.