Rizika bodypiercingu, kontaktní alergie na kovy

  • Redakce uLékaře.cz
  • 11.9.2008
  • Aktualizace: 26.9.2008
  • Bez alergie
Piercing na různých místech těla je prováděn již tisíce let z důvodů náboženských, rituálních nebo sexuálních. V Evropě byl donedávna rozšířen pouze piercing ušního lalůčku pro zasazení náušnice. Teprve v posledních letech přichází do módy piercing i dalších oblastí těla – obličeje, úst, prsních bradavek, pupíku, genitálií.
Piercing pupíku patří k nejpopulárnějším
Piercing pupíku patří k nejpopulárnějším

Tato móda bohužel přináší nezanedbatelné zdravotní komplikace. Nejčastěji je to infekce, buď pouze místní, nebo i celková. V lékařské literatuře byly jako komplikace piercingu popsány i život ohrožující stavy, jako například zánět srdečních chlopní po piercingu nosu, zánět podčelistních uzlin a jejich okolí jako komplikace piercingu jazyka, porucha řeči po piercingu v ústní dutině, zánět prsu po piercingu bradavky a další a další.

V případě místní infekce léčíme zánět místními antibiotiky třeba ve formě masti a doporučuje se kov v ráně ponechat, protože zajišťuje únik hnisu (drenáž). Pokud by byl odstraněn, rána se uzavře a může vzniknout hluboký opouzdřený zánět. Při nutnosti odstranění kovu je proto vhodné do rány místo něj umístit drén. Při celkové infekci je nutné podávat antibiotika celkově, někdy i nitrožilně, podle závažnosti stavu.

Infekce však není jedinou komplikací. Již dlouhou dobu je známa komplikace kontaktního ekzému jako reakce na různé kovy náušnic. S masivním rozmachem piercingu je tato komplikace stále častější. U některých pacientů může být alergie na kovy dokonce i příčinou rozvoje astmatu. Materiálem piercingu je sice nejčastěji chirurgická ocel, zlato nebo stříbro, ale i tyto kovy mohou vyvolávat reakce.

Nejčastějším vyvolavatelem alergie je nikl, který je součástí nejen nerezové oceli, ale i zlatých a stříbrných slitin. Neměl by se ze slitiny uvolňovat ve větším množství než 0,5 μg/cm2/týden. Ale velice často není tento požadavek splněn. Problémem může být také jeho obsah v potravinách a uvolňování z nádob na vaření. Alergie na nikl je udávána u 2,4–5,5% populace a její výskyt roste s počtem piercingů na těle.

 

Dalším kovem často vyvolávajícím kontaktní alergii je kobalt. Je všudypřítomný, je obsažen i ve vitaminu B12, v mnoha kovových slitinách a také v pigmentech. S alergií na kobalt se většinou druží i alergie na chrom. Ten nacházíme rovněž v kovových slitinách, ale například i v cementu, kde je častým vyvolavatelem profesní alergie u pracovníků ve stavebnictví. V posledních deseti letech byla překvapivě stále častěji popisována přecitlivělost na zlato, o kterém se dříve myslelo, že alergii nevyvolává.

Projevem přecitlivělosti na kovy je nejčastěji kontaktní ekzém – kožní zánět v místě dotyku kovu s kůží. Někdy se ale reakce může rozšířit na celé tělo. Ojediněle mohou být přítomny i celkové alergické reakce a bylo popsáno i astma. V léčbě je nejdůležitější odstranit vyvolávající příčinu, což vzhledem k všudypřítomnosti některých kovů není vždy snadné. Místní i celková léčba se potom neliší od léčby jakékoliv jiné kontaktní alergie, většinou je nutné použít místně a někdy i celkově kortikoidy.

(van)

Zdroj: Klenig LM, a spol. J Gen Intern Med 1999;14. Garner L. Dermatologic Therapy 2004;17.

Líbí se vám článek?
-3 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Kam dál
Naposledy čtené: