Růstový hormon není všelékem. Přesto hodně pomáhá

Rekombinantní růstový hormon – obecný název uměle vytvořeného lidského růstového hormonu, který se obvykle používá v terapii poruch růstu. V této kategorii ale existují i poruchy, se kterými si ani tento hormon poradit neumí.

Růstové poruchy mohou být rozděleny podle věku a způsobu vzniku do několika skupin. Do první z nich patří poruchy růstu u dětí, které se narodily jako malé na svůj tzv. gestační věk. Tyto děti, anglicky označované jako SGA (small for gestation age), mívají porodní délku hluboce pod třetím percentilem. Často se do této skupiny počítají i nedonošené děti, které po svém předčasném narození neprospívají, a děti s opožděním růstu způsobeným zpomalením nitroděložního vývoje neboli intrauterinní růstovou retardací.

Malé dítě
Malé dítě

Další skupinu tvoří děti, u nichž se na malém vzrůstu podílejí dědičné vlivy. Děti malých rodičů totiž obvykle rostou také pod třetím percentilem, a proto je u nich léčba růstovým hormonem vhodná. Ke genetickým poruchám je možné přiřadit i růstovou retardaci u Prader-Williho syndromu, která se kromě malého vzrůstu projevuje i dětskou obezitou a nadměrným příjmem potravy.

Pozor na zátěže

Poruchy růstu ale mohou být způsobeny nejen vrozenou predispozicí či nedostatečným nitroděložním vývojem, ale i sekundárně dlouhodobým nadměrným zatěžováním organismu. To může zahrnovat jak například chronická onemocnění, tak i tzv. autoimunitní choroby, kdy tělo napadá samo sebe a bojuje samo se sebou. Poměrně velkou skupinu příčin růstových poruch pak tvoří různá nádorová onemocnění v dětském věku, zejména leukémie a lymfomy.

 

Poměrně jasnou skupinu pak tvoří poruchy růstu způsobené nedostatečnou tvorbou růstového hormonu. Tyto hormonální poruchy často ale kromě růstového hormonu zahrnují i jiné hormonální dysbalance, jako například u hormonů štítné žlázy nebo pohlavních hormonů.

Kdy růstový hormon nepomůže

Růstový hormon ale není všelék na všechny růstové poruchy. Aby léčba růstovým hormonem měla smysl, je třeba, aby buňky na podání růstového hormonu reagovaly. To třeba neplatí u porušení nebo zničení růstových chrupavek – například po úraze. U takového dítěte se totiž zjednodušeně nemá růstový hormon na co navázat, respektive nemá na jaké buňky růstové chrupavky působit. Podávání růstového hormonu v takovémto případě by vedlo k růstu všech ostatních částí těla, ne ale například postižené končetiny a mělo by za následek nesymetrický růst. Proto se léčba růstovým hormonem v těchto případech nepoužívá.

(kam)

Zdroje: spolek1.med.muni.cz

Líbí se vám článek?
-1 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Naposledy čtené:
Doporučený článek:

Soutěž o krém BELOBAZA®

Belobaza je krém pro každodenní péči, ochranu a regeneraci suché, citlivé a podrážděné pokožky.

 celý článek

x