Schizofrenie
Příčina vzniku schizofrenie není spolehlivě známa, ale víme, že schizofrenie není přímým důsledkem špatné výchovy ani nadměrného zatěžování nebo problematických mezilidských vztahů.
V běžném životě ale má schizofrenie pro postižené mnohem méně poetický a mnohem více trýznivý charakter.
Příčiny
Příčina vzniku schizofrenie není spolehlivě známa, ale víme, že schizofrenie není přímým důsledkem špatné výchovy ani nadměrného zatěžování nebo problematických mezilidských vztahů.
Předpokládá se spolupůsobení více faktorů. Některé z nich jsou vrozené, jiné jsou způsobeny vlivy prostředí, v němž nemocný žije, a událostmi, které během života prožívá. Podle současných teorií jsou vlastní příznaky schizofrenie způsobeny narušením určitých chemických pochodů v některých částech mozku a objevují se i teorie, že schizofrenie je vývojovou poruchou mozku, která byla lidstvu uložena jako trest za dar řeči - řeč totiž vedla k odlišnému vývoji jeho dvou základních částí zvaných hemisféry.
Příznaky
Pod pojmem schizofrenie (množné číslo) rozumíme skupinu závažných duševních nemocí, jejichž společným znakem je výrazné narušení psychických funkcí. V důsledku toho nemocný odlišně vnímá svět kolem sebe i sebe sama a nedokáže přesně odlišit realitu od vlastních představ a fantazií. Postižení jedinci si mohou stěžovat na obtíže s myšlením nebo se soustředěním, slyšení hlasů, podivná nebo bizarní přesvědčení (např. že vládnou nadpřirozenými silami, že jsou pronásledováni), nezvyklé tělesné stesky (např. že mají uvnitř těla zvíře nebo neobvyklé předměty. Oproti tomu okolí nemocného může získat podezření kvůli netečnosti, uzavřenosti, špatné hygieně nebo neobvyklému chování postiženého.
U schizofrenie bývají nejčastěji narušeny následující složky psychiky: myšlení, vnímání, vůle, nálada, chování a pozornost. Podle současné klasifikace rozlišujeme čtyři základní typy schizofrenie - paranoidní, hebefrenní, katatonní a simplexní. U paranoidní schizofrenie převládají poruchy myšlení (především bludy = nevývratná mylná přesvědčení, např. o pronásledování, o onemocnění rakovinou apod.) a poruchy vnímání (halucinace = smyslové vjemy bez odpovídajících zevních podnětů, např. slyšení hlasů, vidiny).
Hebefrenní schizofrenie se vyskytuje zvláště v době dospívání. Nápadné je u ní klackovité, nevhodné až necitlivé chování vůči druhým lidem, nálada nepřiměřená situaci, “šroubovaná”, někdy nelogická řeč. Oproti tomu simplexní schizofrenie probíhá nenápadně bez dramatických příznaků, nemocný se postupně uzavírá do sebe, ztrácí zájem o okolí, přestává o sebe dbát.
Při vzácně se vyskytující katatonní formě převládají poruchy psychomotoriky, postižení např. zaujímají zvláštní až bizarní polohy, ve kterých jsou schopni setrvat mnoho hodin, jindy mohou být naopak velmi agitovaní a neklidní. Okolí obvykle nejdříve zaznamená změnu v chování a v projevu nemocného, příbuzní často mívají dojem, že se budoucí pacient "prostě mění". Uzavírá se do sebe, je "chladný", jeho odpovědi jsou obtížně pochopitelné. Nápadným se stává chování ovlivněné již přítomnými schizofrenními příznaky - nemocný např. zakazuje ostatním sledovat televizi, neboť je přesvědčen, že na něj vysílá záření. Jindy je patrné ochabnutí až ztráta vůle.
Pacient není schopen se přimět k činnosti, rozhodnout se, plánovat aktivity. Často bývá narušena schopnost koncentrace pozornosti. Člověk trpící schizofrenií si nedokáže vybrat jen důležité podněty a nevšímat si podnětů ostatních, je "rušen" veškerým okolním děním i vlastními myšlenkami, které nemá pod kontrolou, uniká mu tak např. i obsah jednoduchého rozhovoru. Z dalších - nespecifických příznaků jsou nejčastější poruchy spánku, zvýšená podrážděnost a úzkost.
Co dělat, když máte podezření na schizofrenii
Doporučujeme obrátit se na lékaře k němuž máte důvěru, což může být i Váš praktický lékař nebo rodinný lékař, a který Vám zajistí specializované vyšetření. Výhodné to bývá zejména v případech, pokud tento lékař má k dispozici spolupracujícího psychiatra, kterému sám důvěřuje a může Vás připravit na kontakt s ním.
Ambulance psychiatrů jsou dnes již v každém městě a nebývá problém objednat se ke konzultaci. Zde bývá vhodné předem provést telefonické objednání. Telefonní čísla naleznete např. ve Zlatých stránkách (sekce zdravotnictví - psychiatrie).
Někdy se však situace vyvíjí velmi rychlým tempem a je nutné vyhledat pomoc neprodleně.
Místem prvního kontaktu s odbornou péčí se mohou stát linky důvěry, krizová centra nebo psychiatrické kliniky či léčebny mající své příjmové ambulance, kde je možné problém konzultovat se specialistou, který by měl rozhodnout o případné hospitalizace a její formě. Zde je nutné apelovat na včasnost příchodu k lékaři, neboť platí, že čím dříve se začne s léčbou, tím větší naděje na její úspěšnost.
Ke krizovým situacím, které vyžadují přivolání rychlé lékařské pomoci patří hrozba sebepoškození nebo sebevražda pacienta pod vlivem poruch vnímání, ale také to, projevuje-li se jedinec násilně vůči okolí. V případě agresivity vyššího stupně, kterou se může projevovat i dosud mírumilovný člověk, je vhodné zajistit také asistenci policie.
U lékaře
V současné době neexistuje žádné objektivní vyšetření (rozbor krve, rentgen apod.), natož pak jednoduchá laická pomůcka ke stanovení diagnózy. V případě výskytu výše uvedených potíží je nutné vyhledat psychiatra. Psychiatr poté z pozorování a rozhovoru s nemocným stanovuje diagnózu této poruchy.
Bohužel dle sociologických výzkumů vyplývá, že není lékařské specializace, ve které by se laici cítili pevněji, než právě v psychiatrické diagnostice. Dále je nutné upozornit fakt, že neexistuje člověk, který by alespoň někdy netrpěl některými příznaky duševní poruchy.
Léčba
V současné době se uplatňuje tzv. biopsychosociální léčebný přístup. Biologickou léčbou rozumíme podávání psychofarmak. Farmakoterapie má rozhodující význam v období akutních příznaků, kdy je naprosto nezastupitelná, dále v období doléčování a jako prevence relapsu, tj. znovupropuknutí příznaků choroby.
Základním typem farmak podávaných při schizofrenii jsou tzv. neuroleptika. Jsou to léky upravující narušené chemické pochody v mozku. Po odeznění nejakutnějších potíží se k léčbě přidávají i psychosociální metody - podpůrná psychoterapie, rehabilitace, pracovní terapie, psychoedukace apod., které jsou zaměřeny na řešení a zvládání psychologických problémů souvisejících s chorobou, na zvýšení společenské obratnosti a výkonnosti. Jejich cílem je pomoci nemocnému k návratu do běžného života.
Farmakoterapie patří pouze do rukou lékaře - psychiatra, psychosociální léčbu musí provádět pracovník (psycholog, zdravotní/rehabilitační sestra, sociální pracovnice..) mající klinické zkušenosti se schizofrenními pacienty. U velké řady laických postupů bohužel neplatí často citované “když nepomůžou, aspoň neuškodí”, konzultace s lékařem je tedy vždy nutná.
Nebezpečí schizofrenie
Onemocnění může u třetiny pacientů probíhat příznivě a po jeho průběhu se nemocný vrací k plnohodnotnému životu. V jiných případech se nemoc vrací nebo trvá delší čas a výsledek je do značné míry ovlivněn tím, jak se nemocný a jeho okolí dokáže s chorobou vyrovnat.
Typickým věkem pro začátek obtíží je doba mezi 18. - 30. rokem, první příznaky se však mohou objevit kdykoli dříve či později.
Průběh onemocnění je individuální. Nejčastěji schizofrenie probíhá ve formě akutních atak, během kterých se projevují výrazné příznaky nemoci. Mezi jednotlivými atakami jsou různě dlouhá období s minimálními nebo žádnými příznaky. Méně často dochází po jedné nebo více epizodách k úplnému odeznění nemoci a návratu do života zcela bez následků. U určitého procenta lidí naopak akutní příznaky neodeznívají vůbec a onemocnění chronifikuje.
Schizofrenie je pro své nositele spojena také s řadou dalších rizik, o čemž vypovídá mimo jiné střední délka života, která je o 20% kratší než u zdravých jedinců. Přesněji tedy, průměrná délka života u lidí nemocných schizofrenií se pohybuje řádově kolem 57 let u mužů a 65 let u žen, zatímco nepostižení muži se dožívají průměrně 72 let a ženy 80 let.
Je pochopitelné, že byly opakovaně hledány příčiny tohoto vysokého rozdílu. Jedním z důvodů je zvýšené množství sebevražd těchto postižených. Pro srovnání, v běžné populaci je sebevražda příčinou úmrtí v méně něž 1 %, zatímco u schizofrenních nemocných odpovídá za 10 - 15 % úmrtí. Obecně je také známo, že přibližně 50% úmrtí v běžné populaci je způsobeno kardiovaskulárními chorobami a u nemocných trpících schizofrenií tvoří tato příčina až 65% všech úmrtí.
Prevence
Základem je dobrá spolupráce nemocného s ošetřujícím lékařem a vzájemná důvěra. Nejdůležitějším preventivním opatřením je pravidelné užívání léčby i v období tzv. remise (tj. vymizení příznaků). Preventivní užívání léků je nutné dle individuálního průběhu choroby minimálně 1-2 roky, při opakujících se potížích alespoň 5 let, u některých pacientů však i celý život.
Pozornost je nutné též věnovat tzv. “časným varovným signálům”. Jsou to většinou nespecifické psychické potíže (úzkost, zhoršení spánku, podrážděnost…), které občas mívá každý člověk, u jedince s anamnézou schizofrenní ataky však mohou mít závažnější význam a jejich včasné podchycení může být rozhodující v zabránění relapsu.
Důležitou roli hrají samozřejmě i zevní faktory. Pacient by se měl proto snažit minimalizovat stres, kterému lze předcházet. Nevyhnutelný (např. stěhování) či nečekaně přicházející stres (úmrtí v rodině) je pak vhodné zvládat za intenzivnější podpory rodiny či psychiatra. Pozitivní roli v prevenci relapsu hraje samozřejmě i dobré rodinné zázemí a otevřená komunikace v rámci rodiny.
Rodina by měla být v pravidelném kontaktu s psychiatrem, který by měl objasnit plán léčby a sdělovat nemocnému i příbuzným své léčebné záměry. Současně by rodinní příslušníci měli akceptovat fakt, že pouze komplexní a dostatečnou dobu vedená léčba zabrání návratu příznaků. Pacient by měl být povzbuzován, aby pracoval na nejvyšší možné úrovni v zaměstnání a při běžných denních aktivitách, ale také při dodržování společenských norem a očekávání (oblékání, zevnějšek, chování).
(and)
