Srdce a cévy u lidí s PW syndromem selhávají častěji

  • Redakce uLékaře.cz
  • 29.3.2008
  • Aktualizace: 3.10.2008
  • Prader Willi
Syndrom Prader-Willi je genetické onemocnění, které je spojeno s vyšším rizikem náhlého úmrtí. To se týká jen necelých pěti procent postižených a dá se snížit podáváním růstového hormonu. Přesto bylo třeba zjistit, co je příčinou tohoto rizika. Pacienti s touto chorobou trpí velmi často obezitou. Zdá se ovšem, že příčina jejich špatných vyhlídek na delší dožití může být i v něčem jiném.
EKG zjistí příčinu rizika náhlého úmrtí
EKG zjistí příčinu rizika náhlého úmrtí

Podezřelé srdce i cévy

Vědci předpokládali, že by to mohlo souviset s odlišnostmi ve stavbě jejich srdce a cév. Proto nedávno podrobili výzkumu skupinu pacientů trpících syndromem Praderové-Williho (PW).
Autoři studie se u nemocných zaměřili na ty faktory, které jsou i u zdravých osob spojené s vyšším výskytem náhlého úmrtí na srdeční choroby. Zkoumali koncentrace tuků a cukrů a známky zánětu, nemocným prováděli EKG, vyšetřovali jim srdce ultrazvukem a měřili průtoky krve cévami, všímali si reakce jejich organismu na stres.

Pozor na stres

Z výzkumu vyplývá, že pacienti s Prader-Williho chorobou mají častější známky mírného zánětu, který jim dlouhodobě poškozuje cévy, a vede tak ke vzniku aterosklerózy. Také průtok cévami byl snížený. Více než polovina pacientů snášela stres hůře než porovnávaná skupina zdravých osob. U jednoho pacienta z devíti zkoumaných byla dokonce zjištěna vada rytmu srdce, u níž bylo nutné voperovat nemocnému pacemaker (kardiostimulátor). Ostatní hodnoty se od běžné populace nelišily.

Srdce selhává častěji

Výsledky ukázaly, že skupina osob se syndromem Prader-Williho má opravdu vyšší riziko srdečního selhání, a to nejen kvůli jejich výživovému stavu. Ukazuje se tedy, že u pacientů s Prader-Williho chorobou mají význam nejen dietní opatření, ale i pravidelné prohlídky zaměřené na srdečně-cévní systém.

(hul)

Zdroj: Characteristics of cardiac and vascular structure and function in Prader-Willi syndrome. Patel S, et al. Clin Endocrinol 2007:771–777.

Líbí se vám článek?
0 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Naposledy čtené: