Turnerův syndrom – kvantifikace účinnosti roční léčby růstovým hormonem
Studie mapovala vztah mezi jednoletým podáváním růstového hormonu a rychlostí růstu jak u pacientek s Turnerovým syndromem (TS), tak u děvčat a chlapců s idiopatickou deficiencí růstového hormonu (IGHD), organickou poruchou růstového hormonu (OGHD) a idiopatickým nízkým vzrůstem (ISS). Celkem bylo do sledování zahrnuto 1367 dívek s TS, 2323 chlapců a 842 dívek s IGHD, 582 chlapců a 387 dívek s OGHD a 1392 chlapců a 465 dívek s ISS.
Jako metodu pro zjištění odpovědi na léčbu použili vědci grafické znázornění změny rychlosti růstu při jednoleté léčbě růstovým hormonem v podobě normogramových křivek. V každé věkové a diagnostické kategorii byly ze získaných dat vytvořeny křivky znázorňující střední rychlost růstu před léčbou a po jednoleté léčbě se znázorněním standardní odchylky (SD) ± 1 a ± 2. Následně vědci porovnali křivky před léčbou a po léčbě. Jako rychlost růstu před léčbou stanovili rychlost odpovídající –2 SD.
Z výsledků studie vědci odvozují, že významným vodítkem pro kvantifikaci úspěšnosti léčby je porovnání rychlosti růstu před léčbou a jeden rok po léčbě, a to s ohledem na věk dítěte. Kritériem úspěšnosti léčby by mělo být zrychlení růstu odpovídající zvýšení SD o více než 1. Sledování změny rychlosti růstu by podle vědců mělo pomoci určit pacienty, kteří z podávání růstového hormonu profitují, a v opačném případě by mělo vést k přehodnocení diagnózy a terapie.
Zdroj: J Clin Endocrin Metab doi:10.1210/jc.2007-1581.
(zak)
