Typ zdravotního pojištění pacienta se promítá do volby terapie jeho ošetřujícím lékařem

Astmatickým pacientům s veřejným zdravotním pojištěním se ve srovnání s jejich soukromě pojištěnými spoluobčany zřejmě častěji dostává léčby, která částečně neodpovídá současným směrnicím pro terapii astmatu. Alespoň to vyplývá ze studie, která byla počátkem listopadu 2005 prezentována formou posteru na 71. výročním sjezdu American College of Chest Physicians.
Léky

Autoři studie vyzpovídali během podzimu 2004 po celé Kanadě 284 praktických lékařů. Požádali je o uvedení tří nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují jejich rozhodování ohledně vhodné terapie ke zvládnutí astmatu u jejich pacientů. Lékaři nejčastěji uváděli příznaky astmatu, směrnice léčby astmatu a typ zdravotního pojištění. Čtyři z pěti lékařů uvedli, že než pacientům napíšou recept, nejprve zeptají na typ jejich zdravotního pojištění.

Zpovídaní lékaři pak byli dotázáni na to, jak by léčili dva hypotetické pacienty, kteří by byli prakticky identičtí a lišili se pouze v tom, že jeden měl veřejné a druhý soukromé zdravotní pojištění. Oba pacienti měli příznaky astmatu i po středně velké dávce inhalačních kortikosteroidů. Více než třetina lékařů navrhovala zvýšit dávky kortikosteroidů u pacienta s veřejným pojištěním, zatímco u druhého pacienta byla pro totéž jen necelá čtvrtina respondentů. Kanadské směrnice pro léčbu astmatu přitom pro takové pacienty navrhují kombinovanou terapii s použitím dlouhodobě účinkujících beta-2-mimetik.

Chování lékařů je ovlivňováno omezenějším přístupem státem pojištěných pacientů k některým lékům. Platí to nejen v USA a Kanadě, ale i v jiných zemích světa. Lékaři se mohou uchylovat k jiné než doporučované, a tudíž k suboptimální terapii.

Konference CHEST 2005: Poster 195. Předneseno 2. 11. 2005