Vyplatí se očkování? Počítejte s námi!

Každá léčivá látka má své nežádoucí účinky. Platí to o lécích, bylinkách a samozřejmě i o vakcínách. Důležité je vždy mít na paměti poměr rizika a přínosu dané látky. V případě hexavakcíny pozitiva jednoznačně převažují.

Přínos povinných očkování je nesrovnatelně vyšší než jejich závažné nežádoucí účinky. Jak je na tom, co se nechtěných reakcí týká, hexavakcína? 

• První složka: dětská přenosná obrna. Navzdory teoretické možnosti alergické reakce na stopy antibiotik nebyl nikdy takový případ publikován.
• Druhá složka: infekční žloutenka typu B. Těžká alergická reakce má četnost 1,1 případu na 1 milion podaných dávek.
• Třetí složka: haemophilus influenzae typu B. Ve studii čítající 4 000 dětských respondentů nebyly zaznamenány žádné závažné nežádoucí účinky. Někdy jsou zmiňovány jednotlivé případy neurologických obtíží, jejichž souvislost s očkováním se nepodařilo prokázat.
• Čtvrtá až šestá složka: tetanus, záškrt, černý kašel.
• Neurologické reakce. Záněty periferních nervů se objevují v 0,69 případu na 10 000 000 (deset milionů) dávek. Souvislost se syndromem Guillaina–Barrého není jasně prokázána, zaznamenaná četnost je maximálně 1 případ na 400 000 (čtyři sta tisíc) dávek.
• Alergické reakce. Těžké formy jsou vzácné, objevuje se 1 případ na 2 000 000 (dva miliony) dávek.
• Spílaná celobuněčná vakcína proti černému kašli se již u nás nepoužívá a současná bezbuněčná je snášena velmi dobře.

Počítáte správně, celkem se jedná zhruba o 3 závažné reakce na milion podaných dávek.

Zkrocené nebezpečí 

• Na tetanus umírá 20–50 % infikovaných.
• Záškrt umí v případě nejmenších dětí připravit o život obvykle 20–40 % nakažených. Velká část přeživších má pak trvale poškozené srdce a nervy.
• Úmrtnost na černý kašel činí u nejmladších pacientů 1–5 %. Trvalé následky (poškození mozku, epilepsie, snížení intelektu) jsou výrazně častější.
• Haemophilus influenzae typu B je nebezpečný zejména pro nejmenší děti. Dříve u nich způsoboval těžké záněty mozkových blan a záněty záklopky hrtanové. Ty probíhaly velice dramaticky a vždy ohrožovaly život dítěte. Do začátku očkování měl Haemophilus influenzae typu B každoročně v ČR na svědomí kolem 5 dětských životů a řadu trvalých následků i traumat z prožitého akutního ohrožení života.
• Infekční žloutenka typu B se snadno přenáší slinami. U miminek přechází v 80–90 % případů do chronického stadia. 20–30 % dospělých s chronickou infekcí následně onemocní cirhózou a/nebo rakovinou jater. Očkování proti nemoci je tedy do značné míry ochranou i proti rakovině.
• Infekce dětskou přenosnou obrnou probíhá v naprosté většině nepozorovaně. Každý dvoustý infikovaný ale ochrne a asi 5–10 % takto postižených zemře. Tato infekce se umí šířit doslova lavinovitě.

Děsivý pohled do minulosti 

Tetanus, záškrt, černý kašel a přenosná dětská obrna si v ČSR v roce 1945 (těsně před zahájením prvního pravidelného očkování) vyžádaly 1 356 životů. K počtu obětí je nutno připočíst ještě osoby s trvalými následky. U dětské přenosné obrny to v roce 1945 bylo téměř 700 osob. To však nebylo nejhorší období. V roce 1948 onemocnělo obrnou 2 385 lidí, z toho 115 zemřelo. Takto špatný byl i rok 1953, který se stal impulsem k zavedení plošného očkování. To na našem území výskyt této nemoci ukončilo. V roce 1960 však u nás stále žilo 13 000 osob s jejími trvalými následky.

Nepodceňujte očkování. Každoročně zachrání životy dvou milionů dětí po celém světě.

(pez)

http://www.vakciny.net
http://www.who.int
http://www.vakcinace.eu
http://www.polio.cz
MAREŠOVÁ, Vilma. Malá historie infekčních nemocí od padesátých let minulého století a význam očkování. Časopis lékařů českých, 2015, roč. 154, č. 4, s. 156–160. ISSN: 0008-7335.