Anorexie

Dobrý den. Je mi 15 let a domnívám se, že trpím mentální anorexií (tedy alespoň se u mě objevilo mnoho příznaků, které tomu odpovídají). Cca 7 měsíců zpět jsem začala se zdravou stravou. Vážila jsem 74kg a měřila 179cm. Důvodem byla má nespokojenost k sobě samé, kdy se mi někteří jedinci i smáli jen kvůli tomu, že se mi klepou stehna a takové podobné věci. Jelikož jsem člověk, který si tyto věci přebere špatně a začne si tím škodit, začala jsem výrazně hubnout. Začalo to tím, že jsem si četla mnoho článků o hubnutí. Myslela jsem si, že to mám pod kontrolou. Bohužel jsem hubla stále pomalu, a tak jsem to chtěla urychlit. Stáhla jsem si aplikaci kalorické tabulky do mobilu a každý den jsem si tam zadávala kalorické příjmy a výdeje. Vše jsem si pečlivě vážila, aby příjmy byly zadány přesně. Můj denní příjem byl cca 800kcal a výdeje asi 2x vyšší. Začali si toho všímat kamarádi, trenéři, ale i rodina. Jenomže to už bylo pozdě-byly to 4 měsíce o doby, kdy jsem s tím začala. Už jsem přemýšlela úplně jinak. I když jsem věděla, že je to špatně a už jsem nechtěla hubnout (zhubla jsem 14kg), pokračovala jsem v tom dál, protože jsem se bála jo-jo efektu a podobných věcí. Za poslední 2 měsíce jsem se trochu sebrala a denní příjmy zvýšila, ale stále jím málo, cca 1500kcal, a příjde mi to hodně, i když vím, že je to stále drastický příjem potravy. Často mívám deprese, brečím, skoro nemluvím. Mám obrovské kruhy pod očima, celkově vypadám jako chodící mrtvola. Nejsem nijak moc vyhublá, nebo to alespoň nevidím. Mám 60kg a měřím 179cm. Už jsem dokonce i ztratila menstruaci, což mě začalo dost deprimovat, protože už vím, že je to špatné. Trpím i častým nadýmáním a únavou. Nyní jsem nemocná. Je mi špatně od žaludku, jsem dost unavená. Mám pocit, že to má souvislost s mým hubnutím a špatnou psychikou, kterou jsem si vybudovala. Uvědomuji si, co to pro mě může znamenat. Chtěla bych se z toho nějak dostat, ale svou vlastní pomocí, protože vím, co léčba psychologem obnáší. Mám 1-2 měsíce do přijímacího řízení na střední školu a bojím se, že léčba by mi do toho dost zasáhla. Potřebovala bych tedy poradit, jak se z toho mám sama dostat. Už jsem to zkoušela, ale stále mám odpor k jídlu, po kterém se tloustne a neustále počítám kalorie, i když nechci. Předem moc děkuji za rady.

Odpověď odborníka:

Dobrý den, Pájo, jsem moc ráda, že jste natolik zodpovědná k sobě samé a napsala jste. Je mi líto, že se vám hubnutí vymklo z rukou. Na druhou stranu si plně uvědomujete, že hubnutí tímto způsobem je špatně. Moc mě mrzí, že nemáte patrně dobré zkušenosti s psychology, protože to, že víte, co tato cesta znamená, nevyznívá vůbec optimisticky. Nevím tedy, co očekáváte od spolupráce s psychologem, ale za sebe můžu říct, že to není nic, čeho byste se měla obávat. Pokud si dobře rozumíme, psycholog provádí psychoterapii- spolu s klientem hledají cesty ke změně, využívají zdrojů klienta- vím bezpečně, že každý klient tyto zdroje má ( buď na ně zapomněl nebo je ještě neobjevil)- a psycholog je tu proto, aby klienta provázel, podporoval a spoluobjevoval a připomínal klientovy dovednosti. Pokud vás ani tato moje slova nepřesvědčila, pokusím se naznačit, co můžete udělat vy sama, aby jste se zase stala tou osobou, kterou jste byla a přitom nemusela být nespokojená se svoji postavou. Nevím, jaké vztahy máte s rodiči. Jistě by bylo dobře, kdybyste se se svým problémem svěřila dospělé osobě, které důvěřujete a která by vás podporovala. Ať už psychicky, tak finančně. O financích mluvím proto, že vidím jako první krok , který byste mohla učinit to, že navštívíte výživového poradce. Ten vám vytvoří jídelníček na míru a poradí i pohybovou aktivitu a její míru. Zaměřte se ne na to jaké potíže vám hubnutí přineslo- umím si představit, že tyto myšlenku prohlubují váš smutek a táhnou vás spíše dolů. Pokuste se usínat s představou jak to bude vypadat, až bude všechno v pořádku. Nemusí to jít snadno, ale nenechejte se zviklat a vytrvejte v těchto pozitivních představách. Klidně si představujte i věci, které nemusí být reálné- jde o to, že hlava nepozná, co je skutečnost a co "jen" představa. Smyslem je, že postupně budete hlavu učit, že tato její představa se jí stane vlastní a začnete se podle toho i chovat. Je třeba jen vytrvat, protože teď ja vaše hlava navyklá na jiný způsob myšlení a chvíli potrvá, než se změní způsob myšlení. Apelovala bych na trpělivost, laskavost a ohleduplnost k sobě samé. Pokud byste přece jen změnila své mínění o psychologii, jistě byste ve vašem okolí našla dobrého psychologa a spolupráce s ním by vám jistě byla k užitku. Sama za sebe bych vám mohla nabídnout konzultace přes skype. Na podmínkách bychom se mohly domluvit, můžete mi napsat na mirka-psycholog @seznam.cz. Ať už se rozhodnete jakkoliv, moc vám držím pěsti a věřím, že najdete způsob, jak celou situaci zvládnout. Jako počátek vaší cesty vnímám to, že jste napsala a chcete vše řešit. Tak se zaměřte na řešení, ne na problém. Protože když se budete zabývat problémeme, bude se problém prohlubovat, když se zaměříte na řešení bude se rovíjet řešení.

Mgr. Miroslava Hruboňová
Mgr. Miroslava Hruboňová

Specializace: Psychologie
Pracoviště: Psychologické poradenství Mgr. Miroslava Hruboňová

 
Líbí se vám odpověď?
+2 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Naposledy čtené: