Bezmoc

Mam takový problém. Je mi 19 a vse začalo asi kdyz mi bylo 13. Máma si našla přítele kterej ji po čase mlátil, strašně pil a ja koukala na mámu jak leží v krvi na zemi. Utikavala sem k babičce jenže ta mi v mých 15 zemřela. A ja neměla kam utikat a jeste sem pořád trpěla že uz tu babička neni semnou. Máma se ho strašně bála a bála se ho i vyhodit ale jednoho dne to vse skončilo. Mama Ho vyhodila ale ja pořád měla ty záchvaty kdy sem brecela a klepala se pořád se mi to vracelo, jako by se to pořád opakovalo. Máma nevěděla proc pořád trpím a proto me donutila chodit k psycholozce. Jenže i ji sem měla strach říct z čeho mam strach tak sem ji lhala a řekla sem že se bojím tmy. Lituji toho dodnes. Asi v 16 nebo 17 si máma našla dalšího partnera a ten na ní už taky jednou vztahl ruku. Vse sem popsala ve zkratce. Ja si našla partnera, budou to 2 roky co spolu jsme. Pořád jsem u nej i když bydli s rodiči. Pořád se mi vse vraci, doma věcně nemuzu být protože mam strach pořád to vidím. :( pořád se lekam, staci kdyz se me někdo dotkne nečekaně a ja už se lekam, mam strach kdyz jen někdo zvýší trochu hlas, vzdy se mi chce hned brečet, i když usinam cukam sebou. Je toho strašně moc. Nevim co mam delat. Tak moc bych chtěla zapomenout na to zlé. Pořád me to trápí a ja nemyslím na nic jineho.. nevim co dělat jestli si mam najít psychologa nebo psychiatra. Jsem uplne vyklepana a to sem Vám to tu jen napsala. Už sem to sem jednou psala.. Ted se do toho ale hroutim z toho, že se každý den hadam s přítelem. Pořád mi ubližuje ale ja nejak nemám odvahu to prostě ukončit. Dokonce mi už i řekl že neví jestli me miluje, pořád se diva na nějaký stránky s nahyma holkama. Prostě nevim co delat. Ja Ho rada mam a to moc ale nevim jestli má cenu pokračovat. Mam strach že o něj prijdu, protože Ho miluji a taky protože on je jedinej kam mužů utéct, kdyz mam ty záchvaty, kdyz cítím ten strach, kdyz se mi to vše vrací. Cítím se že to nezvladam, že už ani sama sebe nezvladam :( a nějak nenacházím odvahu si najít psychologa. Prostě už nevim co dál, jsem uplne na dně a mam pocit, že mi nikdo nechce pomoct, spíš mi každej jen ubližuje. :(

Odpověď odborníka:

Dobrý den, v každém případě kontaktujte psychiatra a pravděpodobně dostanete léky na zklidnění, aby jste se mohla soustředit na práci se sebou. Jako nezbytné vnímám dlouhodobou terapii - dle popisu se mi jeví jako prospěšná psychoanalýza či hypnoterapie. Připravte se na dlouhé období, kdy budete pracovat sama se sebou ač dle Vašeho popisu jsou potíže způsobeny zážitky z dětství. Čas a co se dělo nevrátíte, ale můžete se začít mít ráda, začít si důvěřovat a věřit druhým lidem a to se projeví také na Vašich vztazích. Přeji Vám hodně energie do sebepráce - kontaktujte psychiatra a vyhledejte si psychoterapeuta.

PhDr. Sylvie Navarová
PhDr. Sylvie Navarová

Specializace: Psychologie
Pracoviště: CETERAS - Centrum terapeutických služeb

 
Líbí se vám odpověď?
0 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Naposledy čtené: