Cucání palečku

Dobrý den, mám 2 letého chlapečka, který si cca od 5 měsíců cucá paleček a to velmi intenzivně. V podstatě zatím nic nepomohlo (domluva, pozitivní motivace, homeopatie). Kamarádka mi z Anglie dovezla speciální návlek na palec, který zabranuje cucání palečku, ale nijak neomezuje v činnostech. Stále zvažuji zda mám ten návlek synovi dát. Obávám se aby nebyl vystresovaný a nemělo to nějaké psychické důsledky. Prosím o váš názor!Děkuji moc. Eva

Odpověď odborníka:

Dobrý den, děkuji za projevenou důvěru. Nejprve bych ale chtěl zdůraznit, že nejsem dětský ani vývojový psycholog, a tak se k danému problému mohu vyjádřit jen omezeně. Nevím, jak moc je neobvyklé cucání palce ve dvou letech. Řekl bych, že ve dvou letech to ještě není takový problém. Nicméně Vy to zřejmě vnímáte jako indikátor, že něco není zcela v pořádku, takže je dobré věnovat tomu pozornost. Asi důležité body jsou jak dlouho jste ho kojila, případně jak dlouho měl dudlík, a zda se ho vzdal dobrovolně (nebo dudlík nechce a raději si cucá palec?). Zda tedy v této "orální" oblasti netrpí nějakým neuspokojením. Cucání palce jednak poskytuje dítěti pocity slasti, ale nejspíš může být také ukazatelem nějakého vnitřního napětí. Pak se nabízí otázka, jaká je Vaše rodinná situace, zda je zde nějaké napětí, které by Vaše dítě mohlo takto reflektovat. Snažil bych se nejdříve zjistit spíše proč to dělá. Snaha pouze chování změnit, aby bylo dítě v normě, nemusí být zrovna šťastné řešení. Dítě si palec z nějakého důvodu cucá, a nasadit mu na něj návlek, jen aby to prostě nedělal, může snadno vést k tomu, že napětí, které takto nebude moci uvolnit, přesune někam jinam, pravděpodobně s horším výsledkem. Zaměřil bych se tedy asi na příčinu cucání prstu, zda to dělá někdy více, někdy méně, zda na něj máte dost času, případně zda má pravidelný režim a zda doma panuje klidná atmosféra. Pokud je vše v pořádku, tak bych doporučil buď obrátit se na nějakého dětského psychologa, případně počkat, až nastoupí do školky, protože to může pomoci...když uvidí, že ostatní děti si palec necucají. Pokud situace doma optimální příliš není, tak se pokusit o její zklidnění, např. i tím, že byste se zkusila zklidnit i Vy sama, protože může cítit Vaše napětí. Ale to opravdu teď jenom střílím možnosti, protože svou situaci jste podrobněji nepopsala. Rozhodně ve Vás nechci vyvolávat pocity viny za situaci. Je možné, že je to jen zvýšená individuální potřeba, která přirozeně odezní. Nějaké násilné řešení podle mého názoru vyvolá spíše zhoršení a zafixování problému, případně přesun někam jinam. Přeji hodně zdaru. S pozdravem Petr Klimeš

Mgr. Petr Klimeš
Mgr. Petr Klimeš

Specializace: Psychologie
Pracoviště: Psychoterapie Mgr. Petr Klimeš, Praha

 
Líbí se vám odpověď?
0 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Naposledy čtené: