Dcerka - porucha chovani

Dobry den, p. doktorko, chtel by jsem Vas poprosit o radu ohledne chovani me 10 lete dcerky, ktera zije s matkou na Slovensku. Ja ziji a pracuji v Cesku a s jeji matkou jsem se rozvedl pred 2 rokmi, kdy byla dcerka do celeho rizeni, navzdory memu nesouhlasu, zatahovana a tendencne ji byly podsouvany negativni informace o me osobe, coz pokracuje do soucasnosti. S dcerkou se setkavam kazdy druhy vikend (i kdyz jeji matka uz vicekrat setkani zmarila) a snazim se s ni vychazet co nejlepe - vytvaret ji program (i kdy mam omezene moznosti, jelikoz jsem bez auta), kupuji ji darky, chodime do kina, do restaurace, platim ji dramaticky krouzek, skolu v prirode...). Kdyz je mimo vliv matky a byvale tchyne (napr. kdyz jsem spolu stravili dva tydny v Praze) chova se dcerka vzorne, bez vaznejsich problemu. Kdyz se vsak setkame ve meste, kde bydli s matkou, jeji chovani je uplne odlisne - opakovane mi nadava (v minulosti do debilu, psychopatu, minuly tyden ''jen'' do lakomcu, lharu), nerespektuje mne, neposloucha, odmita se se mnou o jejim chovani bavit, vyhrozuje, ze kdyz ji budu ''vysetrovat'' tak zavola matce, aby ji ode mne odvezla (coz se opakove stalo). Dcerku nebiji, ani na ni nekricim (i kdyz by si to opravdu zaslouzila), nemam u ni zadnou autoritu. Po poslednim konfliktu asi pul hodiny telefonovala s tchyni (matce se nemohla dovolat) a po tomto telefonate mne zacala uplne ignorovat a zacala neustale opakovat - ''How'',''How''....,pri pokusech s ni o cele situaci komunikovat. Po dvou tydnech jsem za ni znova prijel a chtel jsem si s ni opet o cele situaci promluvit, aby jsem vedel, proc se ke mne tak chova a proc mi nadava. Opet odmitala jakoukoliv komunikaci na toto tema a pokracovala v naucenem ''How'',''How''.... Nakonec to vyustilo do situace, kdy jsem ji rekl, ze pokud se ke mne chce i nadale chovat timto zpusobem,bude lepsi, aby mi tyden dopredu zavolala, ze se mnou nechce byt a ja za ni radeji na Slovensko nepricestuji. Jeji reakce byla - ''Huraaa,konecne...!'' Z cele situace mam dojem, ze dcerka je absolutne citove chladna a imunni vuci mne i mojim rodicum, kteri ji taktez vicekrat bezvysledne domlouvali a pri jakemkoliv domlouvani se nam smeje do oci. Chtel by jsem podotknout, ze tyto dlouhodobe problemy mne psychicky deptaji a hluboce mne poznacily, jelikoz jsem na dcerku velmi navazan, coz jeji matka dobre vi a coz zneuziva proti mne. Nevim, jak se mam ke dcerce chovat, jestli mam celou situaci take ignorovat a tvarit se, pri pripadnem dalsim setkani, ze se nic nestalo. Obavam se vsak, ze toto by nic neresilo a jeji chovani by se znova a znova opakovalo. Podobne zvazuji, ze se s ni na nejakou dobu prestanu stykat a pockam, az si ke mne najde cestu sama. To vsak muze trvat velmi dlouho, jelikoz by se tim splnil cil jeji matky, ktera by nemela zajem dcerku ke setkani se mnou nijak motivovat. Jaky mate na tuto situaci nazor Vy ? Dekuji Vam za pomoc, R.M.

Odpověď odborníka:

Dobrý den - nesmírně si vážím Vaší důvěry, navíc Vaší schopnosti citlivě vnímat situaci, která je pro Vás beze sporu neobyčejně traumatizující. Myslím, že nikdo, žádný sebezkušenější "odborník" na lidské vztahy Vám nemůže poradit žádné ideální jednání. Chápu, že na jedné straně stojí v zásadě racionální varianta - vzdálit se a vyčkat, až přijde "Váš" čas, na druhé obavy z odcizení, ztráty společného časoprostoru.. Vím, že je moc těžké se nějak orientovat i ve vlastních pocitech - přesto si myslím, že člověk sám vlastně nemá jinou možnost, než žít dál co nejlépe v souladu se svým svědomím, se svou představou poctivosti a upřímnosti, nemůže jednat za kohokoliv druhého. Dcerka je člověk na počátku osobnostního formování, Vy jste zralý vyrovnaný muž. Zdá se mi, že Vaše vlastní osobnost nyní v kontaktu s dcerou jako by vymizela, snažil jste se hlavně žít jejími potřebami..Myslím, že byste měl víc vystupovat sám za sebe, nenechat svůj vlastní život rozplynout v zoufalých pokusech o setkání. Vím, že to zní tvrdě, ale Vaše dcerka není - neměla by být - jediným smyslem Vašeho života.. Možná by stálo za to se trochu zastavit a zamyslet se nad vlastní minulostí, současností - ale také budoucností. Vím, že jsem Vám nedala žádnou konkrétní radu - ale na to nemám právo, Vy sám musíte být autorem svého příběhu.

MUDr. Barbora Heřmanská
MUDr. Barbora Heřmanská

Specializace: Praktické lékařství
Pracoviště: Praktická lékařka pro dospělé

 
Líbí se vám odpověď?
0 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Kam dál
Naposledy čtené: