Deprese, myšlenky na sebevraždu
Dobrý den, je mi 17 a už od svých dvanácti mám deprese a myšlenky na sebevraždu.
Asi tři roky na základce mě šikanovali (vyhrožovali že mě zabijí, bili mě, posmívali se mi.. vše díky tomu že jsem se přestala bavit s dost populární holkou ze třídy..) Každý den co jsem přišla domů jsem jen seděla a bála se dalšího dne. V devátý třídě jsem přišla na to že dokážu falšovat omluvenky a tak jsem do školy přišla vždy jen jeden nebo dva dny v týdnu, což ovlivnilo dost mé známky. Za tu dobu co jsem byla na základce jsem se pokusila o několik,bohužel, neúspěšných sebevražd , rozřezávala jsem si ruku, abych upozornila všechny okolo že jsem smutná ze svého života a že mi na něm prakticky vůbec nezáleží, ale spíš mi pak bylo ještě hůř z jejich reakcí. Nyní jsem dokončila druhák na střední, ve třídě jsme všichni vpohodě, ale já mám stále hrozné deprese, úzkosti, nedokážu spát v temné místnosti, pokud v ní nespí ještě někdo další (například toto píši ve 04:39, kdy jsem neusnula, jelikož jsem celou dobu slyšela podivné zvuky, i při rozsvíceném světle...), budím se z nočních můr, když jakkoliv selžu, nebo si myslím že se mi něco nepovede, chci to řešit sebevraždou (ale neuskutečním ji, pouze nad ní přemýšlím a vymýšlím jaké to bude poté co zemřu... vlastně jsem ji neudělala jen kvůli rodičům, protože jestli mě mají rádi, asi by je to zasáhlo..) Též mám velké pocity méněcennosti, nesnáším se, nedokážu se s někým bavit, na někoho mluvit, když mám někam jít, třeba mezi lidi, nejdu a vymýšlím důvody proč nechci jít, i přes to, že bych doopravdy hrozně ráda šla. Když jdu po městě, mám pocit jakoby na mě každý koukal a smál se mi... Nechci chodit k psychologovi, jelikož nechci aby to věděli rodiče, měli se mnou už spousty starostí a nechci jim tímto dělat těžkou hlavu. Chtěla bych se zeptat, jestli je nějaká šance, že to všechno odezní a já se budu moct zařadit mezi normální lidi, a nebo jestli mám počkat do osmnácti a poté zajít za psychologem. Mám spousty dalších divných pocitů, že mě například někdo sleduje, vysmívá se mi, i přestože jsem sama v místnosti, občas mi někdo mluví do mých myšlenek,..vše co popisuji mám od té doby co jsem odešla ze základky (2 roky).
Děkuji za odpověď a omlouvám se za tak dlouhou zprávu a možná i nesmyslnou. Nemusíte na ni odpovídat. :)
Dobrý den, rád vám na váš dotaz odpovím. Z toho, co jste uvedla je vidět, že máte za sebou ...
