Dotaz na psychiatra či psychologa
Muž, 35let.
Po zlomenině kotníku nucená nemocenská cca 9 měsíců. Nemohl jsem nikam chodit i když jsem chtěl, potom se něco změnilo, když už jsem mohl, tak jsem zase ven nechtěl. Praktický lékař mi doporučil navštívit psychiatra (pro jistotu jako oběti násilného trestného činu). Objednávka byla cca dva měsíce, tuším na Květen 2004, bohužel měsíc před samotnou návštěvou se u mě začal projevovat „můj problém“. Nevím kdy to přesně vzniklo, ale pamatuji si od kdy jsem to začal vnímat jako problém. Tehdy jsem jel na autobusák v HK tramvají a měl jsem na výběr dvě věci. Moc se mi chtělo na malou, ale říkal jsem si, buď půjdu na malou a ujede mi autobus, nebo to risknu, vydržím. Zvolil jsem druhou variantu a nastoupil do autobusu. Po pár zastávkách, kdy jsem stál zhruba uprostřed autobusu u okna si dvě paní stouply vedle mě a otevřely okno. Jak mě z toho okna profouknul vítr, tak jsem zpanikařil a začal cítít neuvěřitelně silné nucení na močení. Neváhal jsem a zašel za řidičem autobusu, ať mi zastaví, že se mi udělalo „nevolno“. Po odjetí autobusu jsem zalezl za autobusovou zastávku a … a nic. Strašně jsem chtěl, ale najednou to nešlo, asi jsem to v sobě nějak zarazil, tak jsem se musel přemáhat, až to nakonec vyšlo. Poté jsem si zavolal taxík a odjel domů. Na druhý den, jsem jel do HK se známým. Při spáteční cestě jsem si na autobus nevěřil a tak jsem jel tramvají raději na vlak. Tak tak jsem to v té tramvaji „ustál“ s šíleným pocitem nucení na močení. V tu chvíli jsem si uvědomil, že se něco „špatného děje“.
Tyto nepříjemné pocity se zvolna začaly objevovat všude, až jednoho dne to došlo tak daleko, že jsem prakticky nebyl schopný zajít ani v klidu vyhodit odpadky, před dům do koše. Navštěvuji od té doby psychiatra i psychologa. Bral jsem i nějaké tabletky (APO-Sertral, Buspiron), ale ty mi nedělaly dobře. Cítil jsem se po nich zbitý jako kůň. Nemohl jsem se pak pořádně soustředit na svou práci. Pracuji totiž jako samostatný účetní na volné noze, doklady zpracovávám z pohodlí svého domova, kdy mám záchod vždy po ruce. Zkušenost z prací na dálku (HK) nebyla pro mne moc ideální. Dále jsem si v té době prošel jako svědek hned třemi soudy, kdy měli moji klienti nějaké škraloupy v podnikání. U soudu to nebylo pro mne moc příjemné. Moje práce je pro mne důležitá, je dost náročná a jsou i termíny kdy nevím kam dřív skočit. Nejvíce mě možná děsí ta zodpovědnost, kterou u své práce mám.
Časem jsem se naučil se svým „problémem“ žít, tím, že jsem se vyhýbal „exponovaným“ místům. Zajímavé bylo například to, že po alkoholu můj problém ustoupil, nebo jsem ho přestal vnímat. Vždy jsem to srovnával jako když máte pěnu ve vaně. Pěna byla můj problém. Postupně však pěna z vany mizí a zůstavají jen takové okrajové shluky pěny. I můj problém časem ustoupil, mohl jsem si jít nakoupit do obchodu, pokud jsem tam nebyl dlouho, dalo se to vydržet…
Dnes jsem natom tak, že nechodím do divadla, kina, nejezdím hromadnými prostředky a své auto využívám jen když opravdu musím někam jet, stejně tak je to i s obchodem. Funguje to asi následovně. Přijdu do obchodního domu a odskočím si – to je takový můj stop stav, kdy si můžu říct „Teď jsem byl nemá smysl se tím zaobírat“. Po nějaké době, někdy 10minut někdy půl hodiny však ztratím jistotu v sama sebe a mám neskutečně silné nutkání na močení. Je to tak silné, že si myslím, že každou chvíli vybouchnu a ano…. (Pomočím se). Zde musím říci, že ještě nikdy se to nestalo!!! A já doufám, že ani nestane. Jakmile nakládám zboží na pás, platím a odcházím, tlak začíná mírně ustupovat a při cestě zpátky domů jej už vůbec nevnímám. Doma pak zjistím, že jsem šel na malou třeba až za 2 hodiny.
Teď opět jezdím do jedné firmy do HK a je to velký problém. Po cestě, která netrvá déle než 25minut si musím někde odskočit, protože si nevěřím, že to vydržím až k nim. U nich v kanceláři mě práce pohltí a na nucení až tak moc nemyslím, spíše je upozaděno. Ve chvíli když vidím, že jde někdo na WC, tak se to ve mně zvedne a já cítím neskutečně silný tlak nucení na malou. Když ten člověk se vrátí moje nucení opět ustupuje, ale já si preventivně po určité době opět odskočím pro svůj „stop stav“.
V poslední době se ale můj stav spíše zhoršil, protože teď si připadám jako na jehlách jako bych se nedokázal už vůbec uvolnit. Už jak jen vycházím ven, tak cítím, že mi je horko a když se přiblížím k pokladnám, tak mám pocit, jako by ve mně začala „vařit krev“. Sice si můžu někde odskočit, ale já jsem po tak dlouhé době rozhodnutý s tím bojovat a pokusit se to změnit…
Dále chci jen podotknout, že strašně nerad míjím lidi na zastávce, když mám kolem nich projít, mám pocit, že zakopnu i na rovné cestě. A vůbec nemusím kolem lidí na lavičce, ať už to jsou bezdomovci či jiní lidé a to hlavně večer nebo při stmívání. Při večerní cestě domů mě rozruší i jakékoliv hlasité „halékání“ v blízkém okolí… Není mi to příjemné více než když jsem byl mladší. Tehdy jsem to tak nevnímal, asi… Poradíte mi, co s tím? Děkuji.
MUDr. Magdalena Žáková
Specializace: Praktické lékařství pro dospělé Pracoviště: Státní ústav pro kontrolu léčiv a MEDIAM s.r.o, PrahaDobrý den, přetrvává zde psychiatrický problém, i když jste obtíže popsal podrobně, nelze ...
