Generalizovaná úzkostná porucha - jak žít s partnerem s touto nemocí
Dobrý den, manžel trpí touto poruchou už roky, všude se píše, jak pomoci lidem s touto poruchou, ale co my, blízcí, jak se máme s tímto stavem vyrovnat?
Manžel mě svým stavem docela trápí, neustále se tváří nevrle, mluví se mnou, jako bych za všechno mohla já. Snažím se mu vyjít se vším vstříc, když nemá náladu, celé dny leží na gauči, pak se zvedne, odejde do hospody. Toleruju to, když se ohradím, že by mohl zmírnit s kouřením a návštěvami hostince (nevrací se pozdě ani opilý), řekne, že by měl a jde si na to zapálit. Mám ho moc ráda, ale už mě zmáhá mu pořád ustupovat, nevyslovuju své žádosti a přání, své starosti, jen abych mu nepřitížila a on je pak na mě naštvaný a vyčítá mi, že já jsem v pohodě, ironicky mi řekne: Jsi v pohodě, že? Jen buď, jen ať ti to vydrží. S takovým úsměvem. Když se začnu bránit, že v pohodě moc nejsem, ale snažím se kvůli nám a dětem, začne mi vyčítat, že jsem splachovací a že mě nic netrápí. Jsem z toho vážně moc unavená, žiju pořád v napětí, s jakou zase přijde náladou. Přitom se ke mě chová slušně a mile, ale tak nějak je uzavřený do sebe. Když mu řeknu, že bych mu ráda pomohla: Ty mě prosímtě s ničím nepomáhej.
Už jsem si i říkala, jestli nemám být spíš manželka megera, že by mu to možná pomohlo víc, než ho obskakovat, že by možná bylo lepší ho trochu cepovat, ale když já to nemám v povaze.
Určitě je můj dotaz zmatený, ale stejně tak už jsem zmatená z manžela i já. Jak pomoci jemu a jak se vyrovnat s tím, že je manžel v tomto období vážně nepříjemný?
Vážená, milá a Nešťastná paní Renato,
cítím s Vámi a vím, jak je těžké pro okolí so...
