Hrubé chování otce

Dobrý den, mám problém s chováním svého otce. Odjakživa byl prudké povahy, hned kvůli všemu nadával, ale celkem se to dalo snést. Ale zhruba poslední rok je to až neúnosné. Bude mu 60 let, dva roky je po operaci trojitého bypassu, má cukrovku a vysoký tlak a špatně slyší. Moc lituju mamku, která to s ním opravdu nemá jednoduché. On kvůli všemu hned řve, pořád na mamce hledá chyby, všechno kritizuje, mamka mu nemůže nic říct, ani se ho na něco zeptat, protože hned začne řvát. Pokud má někdo jiný názor než on, tak je oheň na střeše. Stěžuje si, že je unavený, že ho stále ještě bolí jizva po bypassu (ale víkend co víkend se nalije a jede dva dny v kuse), že ho to v práci štve, ale tam neřekne nic, vztek si vylévá právě na mamce. Pořád jí vyčítá, že po 7 měsících od operace ukončil neschopenku a šel do práce, aby měli z čeho zaplatit nájem, pořád to omílá dokola a nejspíš chce, aby mu za to líbala ruce. Ale tohle by mamka na jeho místě udělala taky, a určitě by to nikomu nevyčítala. Je mi jí hrozně líto, protože sama toho má dost - stará se o postiženého syna autistu, už jen péče o něj dokáže velice unavit a zdeptat, natož když pak ještě táta na ni pořád řve a nadává jí. Ona pak jen brečí, protože je jí to líto, jak se k ní chová, a už je psychicky na dně. Když jsem ji a bratra chtěla vzít k nám nebo někam na výlet, aby aspoň na chvilku přišli na jiné myšlenky, tak to nešlo, protože co prý doma táta sám dělal, přece si nebude sám ohřívat jídlo nebo si dělat svačinu. Táta to prostě zakáže a mamka, aby měla klid, tak ho poslechne. Jednoduše mu dělá služku a otloukacího panáka. Prosím, poraďte mi, co s tím. Už kolikrát jsem si říkala (a mamka taky), že by bylo nejlepší, kdyby šli od sebe. Ale táta se nechal slyšet, že by musela z bytu odejít mamka, protože on má v místě bydliště práci.

Odpověď odborníka:

Dobrý den, Xenie, jste velmi starostlivá dcera a zřejmě jste nezdědila povahu vašeho otce. Určitě jste pro maminku oporou. Asi rozumím trápení, které máte. Nicméně najít řešení není vůbec snadné. Zejména, pokud vaše maminka nemá odvahu nebo nechce situaci řešit. Jediné, co v této situaci můžete dělat vy, je přesně to, co děláte. Nabízet mamince a bratrovi výlety a tudíž částečné "úniky" z prostředí. Jestliže ale vaše maminka je zvyklá vašemu otci "dělat služku a otloukacího panáka" a měnit to nechce, těžko v tom něco uděláte vy. Chápu, jak je těžké dívat se, jak člověka, kterého máte ráda, někdo trápí. Co se týká dalších záležitostí, které popisujete, určitě se věci neřeší tak jednoznačně , jak je vidí - dle vašeho sdělení- váš otec. Nicméně- podle vašeho popisu-by první krok zřejmě musela udělat vaše maminka a navíc by si patrně (opět pro svůj vlastní klid) musela vše zařizovat taky ona sama. Na druhou stranu by měla velkou oporu ve vás. Bylo by možná vhodné, kdyby si vaše maminka našla psychologa, který by ji pomohl v situaci se orientovat. Vaše maminka by musela najít sílu a energii svůj stav řešit. Jednoduché by to nebylo, ale myslím, že cesty k řešení byste spolu našly. Xenie, cítím z vašeho psaní docela velkou zoufalost- možná by i vám prospělo, kdybyste s nějakým odborníkem- psychologem- situaci probrala. Věřím, že již pouhým "vypovídáním" by se vám ulevilo. A pokud byste našli s psychologem i cestu, jak situaci zvládat, byl by to bi

Mgr. Miroslava Hruboňová
Mgr. Miroslava Hruboňová

Specializace: Psychologie
Pracoviště: Psychologické poradenství Mgr. Miroslava Hruboňová

 
Líbí se vám odpověď?
0 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Kam dál
Naposledy čtené: