Je mi 33, jsem sama, jsem v bezvýchodné situaci

Dobrý den, vůbec nevím, co mám dělat. Je mi 33 let, jsem svobodná a bezdětná. Mám svůj byt, ale naprostou většinu času trávím u rodičů. Můj otec, kterému je 82 let, trpí Parkinsonovou nemocí a stařeckou demencí. Je na tom v posledním roce opravdu hodně špatně, nemůže být už téměř bez dozoru. Moje matka se o něj stará, ale bohužel už to přestává zvládat, a proto chce, abych byla co nejčastěji doma a pomáhala jí. Já se opravdu snažím, ale zároveň to nezvládám, mám pocit, že vůbec nežiji svůj život, ve 33 letech mám potíže s tím, když chci někam jít nebo prostě mít volný večer a jít k sobě domů. Já vím, že to není normální, ale absolutně si nevím rady, co s tím. Nemám ani stálého přítele, protože prostě bych na něj neměla čas, když musím být téměř každý večer doma a pomáhat převlékat pleny tátovi. Skoro každý večer brečím a mám chuť utéct někam hodně daleko, ale neudělám to. Je mi 33, nemám partnera ani děti a zřejmě je ani nikdy mít nebudu. Tajně si přeji, aby táta umřel a zároveň se za to nenávidím. Mám pocit, že jsem v absolutně bezvýchodné situaci a vůbec si nevím rady, ale už to takhle dál dlouho nevydržím. Navíc jsem zjistila, že čím dál tím víc piju, napřed jsem si jen občas dala, když jsme si šli s přáteli někam sednout, ale teď už se třeba celý den v práci těším, až přijdu domů a dám si skleničku. Piju samozřejmě potají, u sebe doma, a pak jedu k rodičům a tvrdím, že jsem byla na cvičení, protože samozřejmě potřebuji výmluvu, proč jdu tak pozdě "domů". Vím, že to není normální, ale opravdu si nevím rady, jak naložit se svým životem. Prosím poraďte mi, co mám dělat nebo alespoň, jak to lépe zvládat. Děkuji.

Odpověď odborníka:

Vážená, milá a nešťastná Lenko, moje první a urgentní rada je: vyhledejte ještě dnes někoho, s kým se dohodnete na psychoterapii. Jste na to sama a to není dobré. I kdyby to mělo být jen párkrát do měsíce, je lepší se s někým spojit. Přestaňte se obviňovat z toho, že máte nápady, s nimiž morálně nesouhlasíte. V situaci, v níž jste, je to běžné – logika vidí řešení, city se tomu brání, východisko není, je nutné to vydržet. A TAK SI PŘESTAŇTE NADÁVAT, ZAČNĚTE SE MÍT RÁDA! Vždyť sakra sloužíte a sloužíte dobře. Bylo by dobré požádat praktického lékaře o pomoc terénní sestry, alespoň jednou či dvakrát týdně. Alkohol zamkněte do sklepa, když jej pijete s pocitem viny! O to rychleji byste vjela do bludného kruhu, že začnete pít, abyste zapomněla na to, že se stydíte. Zajděte si raději nechat učesat hlavu, zaplavat, zaběhat, za někým... To je na začátek dost. Napište mi, jak to zvládáte dál, koho a co jste našla pro načerpání energie, kterou zatím jen vydáváte. Držím palce a jsem s Vámi. Plány do budoucna nedělejte teď, když jste ponořená v problémech a nemáte nadhled, musely by Vám vycházet (a jak vidíte vycházejí) špatně a to není pravda. Čekám od Vás zprávu a těším se na ni. Radkin Honzák

MUDr. Radkin Honzák, CSc.
MUDr. Radkin Honzák, CSc.

Specializace: Psychiatrie
Pracoviště: asistent Ústavu všeobecného lékařství 1. LF UK Praha, sekundární lékař PL Bohnice, ambulantní psychiatr IKEM, ambulantní psychiatr REMEDIS

 
Líbí se vám odpověď?
+6 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Naposledy čtené: