Jiné já
Dobrý den. Letos mi bude 23 let a mám problém setkat se z jinou ženou, ale abych to uvedl na pravou míru, tenhle stav mám poslední rok, do té doby jsem měl nespočet sexuálních partnerek a 2 vážné vztahy, nikdy nebyl problém oslovit i cizí ženu a dostat ji do postele. Pak ale po posledním rozchodu jsem chtěl být chvíli sám a věnovat se přátelům a vynechal jsem i sex, abych si dokázal že to pro mě není smysl života. Poznal jsem před rokem jednu dívku je ji letos 17 (ano vím je mladá, ano vím dívky v tomhle věku neví co chteji) jde o to že ona mě svým odmítnutím naprosto změnila, vždy mi dala naději a pak mě neuvěřitelně ponížila. Jde o to že jí nedokážu přes rok dostat z hlavy, sám jsme si myslel že po roce na ni zapomenu, ale myslím na ní každý den, nonstop a to neříkám jen tak pro efekt, ale myslím to vážně, od té doby štvu všechny své přátele mluvením o ni, v práci se mi přestalo dařit a jsme v jednom úzkostnem stavu za druhým, i po takové době po nocích brečím což se mi nikdy nestalo až se stydím to zde psát. Ale nemyslete si že jí nějak stalkuju to ne! Naopak se ji snažím nijak nalézt na oči aby si nemyslela že jsme jí posedlý. Dokonce jsem na kolik týdnů nejedl a nespal a stále si v hlavě opakoval jen jednu otázku. Kde jsme udělal chybu? Před svými přáteli hraju hrdinu jako že jsem v pohodě protože nechci abych vypadal jako někdo koho mají litovat. Zkoušel jsem alkohol ale to nepomohlo, když se pokusím zbalit jinou dívku abych ji dostal z hlavy tak mám strach s ni jít ven, když z jakoukoli mluvím mám pocit v žaludku jako by se mi stahoval a neumím vydržet v blízkosti žádné, někdy se nachytávám jak si mluvím sám pro sebe. Neumím si vysvětlit co se děje, zamilovaný vážně jsme už 2x byl, zapomenout jen tak na někoho byla pro mě otázka několika dní, ale dnes si přijdu jako největší zoufalec co se to snaží zamaskovat. Už mě napadlo navštívit psychologa, ale myslím si že s takovou hlouposti tam budu jen pro smích, jsou daleko důležitější psychické problémy než mám já, nechci si ani připustit že když tam zajdu zázračně se vše spraví, nebo že my tam snad dají nějakou pilulku pro štěstí. Abych přiznal neočekávám ani od tohoto neosobního způsobu nějaký zázrak. Nejhorší je že já si uvědomují že ona mi vzala sebevědomí a musím ho někde získat a že ji asi miluju i když tohle slovo používám jen výjimečně. Ale přesto když se s tím snažím něco udělat, prostě to nejde. Někdy si říkám ze zůstanu sám, počkám pár let, třeba když dospěje změní názor. Dá mi šanci.
Dobrý den, Michale, myslím, že pokud Vás to takhle trápí už dlouhou dobu, že by nebylo marn...
