Mam pocit, že mě zničil život, že už nikdy nebudu jako dřív

Dobrý den.Před tremi lety mi zemřela nejmilovanější osoba na světě..tatínek.Vzal si mě za svou, když mi byl 1,5 let a nikdy jsem nepoznala, že by nebyl mim biolog.otcem.Byl to nejkvalitnejsí clovek, jakeho jsem kdy poznala.Měl 4 mrtvicky a po každe se jakžtakž s toho dostal , poslední ho na 3 nedele upoutala v komatu a z ARA už nikdy nevyšel.Probral se na jeden jediny den, nemohl mluvit, ale dorozumeli jsme se ocima a ja vedela,že chce jit.Rekla jsem mu, ze jsem rada,ze muj biol.radoby otec byl takový, že ho maminka opustila a že jsem mela tu moznost poznat jeho.Přisla jsem domu,řekla mamce,že jestli ho chce jeste videt,at jde,ze umre.Sla a druhy den zemrel.Slibila jsem mu,ze se o vsechny postaram..o mamu,mladsi sestru....maminka pul roku na to spachala sebevrazdu...nesplnila jsem to.Byla jsem u ni o vanocich se svymi 3letymi syny a 16 letym,ktery je abnormalne problemovy...zase delal problemy a ja se vice mene musela venovat jemu a na maminku nemela cas.2.1.ukoncila zivot, den pred tim mi volala a zas sem nemela cas prckum a slibila jsem ji,ze zavolam pristi den.Uz nikdy,nikdy nezavolam:(Syn,kteremu je 16let bere drogy,neustale nas vykradal i lidi z vesnice,....stydim se vyjit vubec mezi lidi.Zkoncil ve vychovnem ustavu a presto,ze vim ,že si to zaslouzi ,trapim se a hledam vinu v sobe. Drive jsem byla uspesna ve vsem na co jsem sahla, tet jsem se rok bezvysledne morila v realitni cinnosti, nezvladam domacnost, připada mi,že jsem neschopna, ze to vsichni vidi,trapim se a mam pocit, ze nic nema cenu, jen ti moji dva klouckove 3lety me drzi nad vodou, snažím se,aby na me nic nepoznali,jsou vsimavi a pak maji o me strach.Chodím k psychiatrovi, casto se mi pri problemu stalo,ze se mi stahl krk a nemohla jsem dychat, jen jsem sipala.Nejdrive jsem mela escitalopram,pak asentru s olwexyi....bylo to lepsi,tet apo-parox a ergofan....totalne jsem se sesypala, byla jsem pripitomela,kdyz na me nekdo mluvil,doslo mi co po me chteji,az po 5min,pribrala jsem...az me chtela pani dr.hospitalizovat.Odmitla jsem,nemam kdo by mi hlidal prcky a kdyby manzel zustal doma,uz by jsme byli uplne bez prijmu...ja nejsem schopna pracovat.Tak mi nasadila zpet jen asentru a rivotril.Postupne mam dojit az na davku 150mg.Doufam.......ale je ve me to, jak jsem mohla dopustit, ze nekdo me tak blizky,jako mamka,byla tak nestastna,ze nechtela zit, jak sem mohla dopustit, ze muj syn je ve vychovnem ustavu, ikdyz vim,ze asi jsem pro nej udelala vse, jakto, že jsem tak neschopna a nezvladam domactnost, nejsem prac.schopna,pripada mi,ze vse delam spatne, ....kdyby nebylo dvojcatek a sestry,kterym nechci zpusobit stejnou bolest jako me mamka, kdybych nechtela manzela ve vsem nechat....asi by se mi ulevilo, kdybych nebyla.Uz to trva moc dlouho a ja se moc bojim,ze uz nikdy nebudu jako driv, ....NEVIM JAK DAL,TOLIK CHCI BYT ZASE TA USPESNA ,NEBO aspon prumerna, ne nicka,ktera je k nicemu:(Co muzu k lecbe jeste udelat, aby se mi ten mozek zase dal do kupy?Nemam kvuli klouckum cas ani na hospitalizaci,psychologa...tezko zvladam navstevy psychiatra.Furt jen delam,delam,delam, uklizim,uklizim,ale bez efektu,mam pocit, ze se nezastavim, ale ta prace neni videt

Odpověď odborníka:

Ireno, moc si vážím toho, že jako žena stále bojujete s tak těžkým osudem a chtěla bych vás povzbudit, NEPŔESTÁVEJTE! Věřte, že život a vaši synové vám to jednou vynahradí. Existuje způsob, jak si pomoci. Jen je důležité respektovat určitá doporučení. Každopádně je nutné, abyste kvůli svým dvěma malým synům udržovala dostatek energie a síly pro sebe, když budete nešťastná a vysílená, moc jim nepomůžete. Je nutné zvážit, co je nyní ve vašem životě důležité a neplýtvat energií na činnosti a situace, které vám ji berou . Místo ustavičného úklidu udělejte něco, čím si náladu zlepšíte.Pozvěte kamarádky, udělejte si s manželem výlet,... .Nikdy situace není tak ničivá, jak se nám v našich představách zdá. Nejste špatná matka ani dcera. Z toho co píšete je znát, že jste udělala vše, co bylo ve vašich silách a možnostech. Musíte přijmout, že některé situace v životě nejde řešit ideálně. Ale to vám již jistě řekli i lékaři, které navštěvujete. Myslím, že psychologická-terapeutická pomoc je v těchto případech velmi nutná. Mohla byste si v klidu se svým psychologem/psycholožkou popovídat, stanovit si priority, vnímat i kvality vašeho života, které jsou nyní jakoby zastrčené do pozadí a Vy je nevidíte, ale ony tam jsou. Je důležité nyní odpočívat, nemít na sebe vysoké nároky.Věřte, že to jde, jen si musíme uvědomit, na čem nám skutečně záleží. Milujte dál své děti a manžela, je to nyní vaše rodina a vyhledejte psychologa, pomůže vám najít cestu, která i při užívání léků není ještě příliš zřetelná, ale je. držím Vám palce a nevzdávejte to!

Mgr. Diana Valečková
Mgr. Diana Valečková

Specializace: Psychologie
Pracoviště: Privátní psychologická a terapeutická praxe

 
Líbí se vám odpověď?
+1 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Naposledy čtené: