Nekomunikující tvrdohlavý děda

Dobrý den, nevím na koho se obrátit. Mám dědu, kterému letos bude 80 let. Zhruba před deseti lety mu umřela manželka na Alzehimerovu chorobu, a od té doby „to s ním jde jen z kopce“. Předloni v létě si zlomil krček kyčle, je po operaci, vše má zahojené a lékaři řekli, že je zdravý. Netrpí žádným závažným fyzickým, ani mozkovým problémem. U doktorů na vyšetření nic nenašli. V poslední době si prostě postaví hlavu, že nebude jíst a skutečně za ten den skoro vůbec nic nesní. Z čehož je zesláblý, nestíhá si dojít na chemický záchod, pomočuje se i v posteli. Na jakoukoliv otázku buď odpoví nevím, nebo neodpoví vůbec, protože jen tupě zírá do prostoru. Povětšinou buď absolutně nevnímá, nebo to tak jen vypadá. Jsou dny, kdy je čiperný a s chodítkem chodí zcela dobrovolně a neočekávaně pomalu po celém domě. Naopak ale jsou i dny, kdy není schopný se s chodítkem, nebo francouzskými berlemi, přemístit z pokoje do kuchyně. Neřekne si, na co by měl chuť k jídlu, co by chtěl dělat. Nic. Přijde mi, jako by to opravdu celé vzdal. Rodiče se ho stále snaží všemožně přemlouvat, mámu mu tam brečí, aby začal jíst, s ním to nehne. Prostě si něco usmyslel a nehneme s ním. Protože pořádně nejí, dostává od našich nepravidelně nějaké nutridrinky jako doplňky stravy. Nevím, jak dál. Nemůžeme mu zařídit hospitalizaci v LDN, protože je tam nešťastný a bojíme se, že by se nám odtamtud už nemusel vrátit. Prosím o radu, jak si dále počínat.

Odpověď odborníka:

Dobrý den, i tyto stavy jsou běžné ve stáří a patří k němu. Buďte k dědovi trpěliví, mamka ať nebrečí, nijak tím situaci nepomáhá, právě naopak a navíc si ubližuje sama sobě. Rozumím tomu, že je to pro Vás a rodinu těžké. Dědfovi nejvíc pomůžete, když vy budete psychicky v pohodě, budete mu vyprávět o tom, co jste dělali, jakou legraci jste kde zažili, co nového se děje v okolí apod. Je těžké si pozitivní přístup udržet, ale není nic lepšího pro něj ani pro Vás. Buďte citliví k tomu, když bude chtít děda hovořit o smrti - neodbývejte ho slovy "takhle nemluv", "to je daleko", to z Vás mluví Váš strach a přitom pro něj to může být velmi důležité. Když jej budete odbývat, tak se s Vámi nebude chtít bavit vůbec. Pokud projeví zájem o své vrstevníky a setkání s nimi, zprostředkujte to. Přeji hodně, opravdu hodně sil. Rodiče je věnovali dětem, když byly malé a v dospělosti jim to pak takto děti mohou oplatit. Patří to k životu. Pečujte o sebe!

PhDr. Sylvie Navarová
PhDr. Sylvie Navarová

Specializace: Psychologie
Pracoviště: CETERAS - Centrum terapeutických služeb

 
Líbí se vám odpověď?
+2 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Kam dál
Naposledy čtené: