Neschopnost smířit se s minulostí

Je mi 17 let, vyrůstala jsem nefunkční rodině. Rok jsem v DD. Když jsem se objevila cca před 3měsíci opět doma, vzít si nějaké poslední věci, myslela jsem, že to nezvládnu. Najednou jsem stála přede dveřmi toho bytu a začala jsem se klepat, jako by se mi všechno vrátilo. Noční můry mám od mala, ale po tom, co jsem tam byla se to hodně zhoršilo. Budím se v noci, kolikrát lapám po dechu a brečím. Je to asi divný, ale jako bych ve snu cítila vše, co jsem pociťovala doma.Ten strach, bezmoc, ponížení,... Často se bojím i usnout. Mám problém i když na mě někdo zvýší hlas, to potom začnu hystericky křičet a brečet. Většinu dne jsem jakoby otupělá, jako bych nic necítila, sledovala spoutaná z výšky tu holku, která jen tak prázdně chodí po světě. Dívala se jak se pode mnou ztrácí zem. Přijdu si že nikam nepatřím, že mě nebude mít nikdy nikdo rád, protože rodiče také ne a že si vlastně ani nic jiného nezasloužím. Pořád přemýšlím o tom co se dělo, co jsem měla udělat jinak, že jsem selhala. Z dobrých známek ani z nějakých úspěchů nemám žádnou radost. Ať se mi podaří cokoli, stále mám na sebe vztek, stále mám hrozné výčitky. Někdy kvůli banalitě nebo i z ničeho nic mám nával strašného vzteku a bezmoci. Jindy jsem celkem OK a najednou se mi začnou vírat vzpomínky ohledně rodiny, cítím samotu, že mě nemá nikdo rád a začnu se klepat, brečet a nenávidím se ještě víc. To vše se rozjede klidně behem 5minut a trvá to klidně i několik hodin. Cítím jako bych se rozpadala, jako bych byla starý kus plesnivýho starýho bezcennýho hadru. Okolí, především ve škole by nikoho nenapadlo, že se tak vnímám a cítím. Myslí si, že jsem hezká chytrá holka s pěknou postavou a ani by je tohle všechno nenapadlo. A nejspíš je to dobře, nepochopili by to, nechápu to ani já, natož oni. Je to vysilující boj a nevím, jak začít žít konečně plnohodnotný život a radovat se....

Odpověď odborníka:

Nejlépe by Vám asi pomohlo, kdybyste mohla docházet na psychoterapii, kde byste postupně a v klidu své kostlivce ve skříni zpracovala a srovnala se s minulostí. Obtíže, co popisujete, se obvykle nedají zvládnout hned, ale pracovat se na jejich zvládnutí určitě dá. Zkuste sebrat odvahu a svěřit se třeba v DD psychologovi nebo speciálnímu pedagogovi, mohli by Vám pomoci už tím, že Vaši minulost znají a budou vědět, kam se případně obrátit, nebo Vám rovnou pomohou sami. Popsané obtíže je také někdy potřeba, aby se pak i dalo lépe je celkově zvládat a zpracovávat, přeléčit například antidepresivy, což ovšem znamená svěřit Vaše obtíže Vašemu lékaři / lékaři v DD. Obecně alespoň - obtíže Vám vznikly v dětství, v nefunkční rodině - dítě NIKDY nemůže za to, že rodina nefunguje. Když přemýšlíte, co jste měla udělat jinak - žádné chování by nemuselo pomoci rodinu zachránit, kdybyste se byla chovala jinak - mohla rodina selhat stejně, jen jiným způsobem. Navíc, co bylo, bylo. Minulost nelze měnit. Lze měnit přítomnost a díky ní také budoucnost a z minulosti se poučit - je přínosné, aby se člověku dobře žilo, a aby to nebylo živobytí na úkor jiných, chovat se ohleduplně a slušně jak k sobě (důležité!!), tak ostatním. Je skvělé, že jste, jak píšete, hezká a chytrá. V rodině to zřejmě neocenili, možná to přehlédli úplně, ale to opravdu není Vaše chyba.

MUDr. Magdalena Žáková
MUDr. Magdalena Žáková

Specializace: Všeobecné lékařství
Pracoviště: Praktická lékařka pro dospělé

 
Líbí se vám odpověď?
+2 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Kam dál
Naposledy čtené: