Pečující o postiženého
Vážený pane doktore,
jsem ráda, že se zabýváte i psychikou, nejen neurologií. Můj problém je hůře řešitelný, protože se starám o syna (17 let) jen s babičkou - mívá ob den noční, který je zcela nepohyblivý, ale myš na pc, nebo joystik zvládne ovládat. Od r. 2010 má DUPV. Je chytrý, studuje SŠ. Delší dobu mám problém s rukama (záda jsou hned za nimi), které bolí - předloktí, zápěstí, prsty jakoby byly oteklé (pocitově), brní, bolí hlavně k ránu, ale i přes den - méně. Na neurologi jsem byla, el. vyšetření potvrdilo karpály, ale já nemůžu dát syna do nemocnice. Je to pro mě hodně složité, vím, že ruce namáhám, ale jinak to nejde...Nemůžu sehnat asistenci, osobní asistenti z organizace nemůžou odsávat z ts. kanyly (zdrav. úkon), takže se tato služba pro mne stává nedostupnou. Na inzeráty se nikdo nehlásí, měla jsem je i na JIP, ARU, ZZS. Měla bych mít nárok na sestru na 3 hodiny denně, ale s tím je taky problém, hlavně s poskytovateli. Pořád hledám nějakou pomoc. Syn je zcela normální, chtěl by žít, jako ostatní dospívající, mít svého asistenta a ne jen mámu a babičku. Samozřejmě si uvědomuji, že se vše bude zhoršovat a zřejmě dojde k tomu, že syna budu muset dát do nemocnice - zřejmě až na půl roku (!) a jít na operaci rukou, ale snažím se ruce, krom péče o syna, moc nezatěžovat. Syn potřebuje i v noci polohovat (a jiné), což bez rukou nejde...Třeba Vás napadne nějaká rada, co by mi mohlo pomoci.
Byla jsem i u psycholžky, kvůli syndromu vyhoření, ale ta mi řekla, že se to vztahuje na zaměstnance, co s tím můžou něco dělat...Připadám si v mnoha věcech zcela bezmocná. Tak vypadá domácí péče z mého pohledu. Chybí pomoc. Co mám dělat? Existuje nějaké řešení?
Děkuji Vám za odpověď. Petra R., šumpersko
Milá Petro.
Hluboce s Vámi cítím a chápu složitost Vaší situace a Vaši bolest.
Rozhod...
