Pohřeb babičky

hezký den, minulý týden měla moje babička pohřeb, bylo ji nedožitých 82 let, zemřela v nemocnici, kde ležela "jen" tři dny, dostala zápal plic a poslední dny byla odevzdaná, pod léky, takže předpokládám, že se ani nebála a necítila bolest .. alespoň mě tedy přišla odevzdaná a klidná .. v pátek mami zavolali, že je babička v nebi, cítila jsem úlevu, že se netrápila a zároveň smutek, že už ji nikdy neuvidím .. ale byla jsem statečná, pomohla jsem mami sepsat parté, smuteční řeč do kostela na pohřeb, oblečení do rakve, atd. .. vše probíhalo zdá se říct normálně .. před pohřbem jsem odvezla malého syna ke kamarádce na hlídání a jela ke kostelu .. pohřeb byl nádherný, rozloučení opravdu důstojné .. ale !! teď to ale a hlavně proč píšu .. od neděle je mi zle, strašně zle, bojím se, že se zblázním .. začalo mi trápit to, že nemám foto z pohřbu, foto rakve a výzdoby, foto oltáře, kde měla babička foto, atd. .. je tohle normální? já si to vždy umím hned v hlavě urovnat, že ač babi umřela sama v nemocnici, tak nás cítila v mysli, že netrpěla, pohřeb měla důstojný a že bych ty fotky stejně synovi neukazovala a ani já bych asi nechtěla je prohlížet, ale pak je to tu zase .. točení hlavy a úzkost, že jsem tam mohla vzít kamaráda, který by ten pohřeb třeba natočil-nafotil .. ach jo, bojím se, že mi to s psychikou dost zamává a zanechá následky, tohle přeci není normální .. předem moc děkuji za odpověď, Petra

Odpověď odborníka:

Dobrý den, Petro. V první řadě prosím přijměte moji upřímnou soustrast k umrtí Vaší babičky. Podle toho, co píšete, to vypadá, že se dožila úctyhodného věku a odešla poklidně, obklopena blízkými lidmi. Následoval pohřeb, který slouží na to, abychom si společně připomenuli daného člověka, jeho rodinu, to, že zemřel, a společně se rozloučili. Pohřbu jste se zúčastnila, přišel Vám důstojný a v rámci možností krásný. Poslední dny se ale trápíte tím, že jste si neudělala fotografie, video apod. Protože cítíte neobyčejně silnou lítost, nabízí se otázka, jestli za ní není něco víc - třeba Vás nemrzí ani tak nezachycený pohřeb jako nezachycená minulost s babičkou? Jestli jste ji měla ráda, je pochopitelné, že se chvílemi cítíte osaměle, smutná, možná se ptáte "kde jsou všechny ty chvíle s ní"? Tyto pocity jsou normální, zažíváte skutečnou ztrátu - nejen fotek z pohřbu, ale hlavně milovaného člověka. Důležité je, že pravděpodobně máte nějaké společné zážitky, na které můžete vzpomínat, stejně tak možná máte babiččiny fotky z minulosti. A hlavně to vypadá, že máte v sobě cit, který je živý a který je víc než jakákoliv fotografie. Navíc, kdoví, jestli by babička chtěla, aby si někdo fotil její rakev nebo tělesnou schránku na pohřbu. Přeji Vám, abyste se nebála pocitů, které se hlásí s odchodem babičky, jsou normální a následky nezanechají - akorát vyžadují pozornost a pochopení. Tak Vás můžou obohatit do dalšího života.

Vladimír Marček, Ph.D.
Vladimír Marček, Ph.D.

Specializace: Psychologie
Pracoviště: Psychologické služby, Brno

 
Líbí se vám odpověď?
+1 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Naposledy čtené: