Problém přítelkyně
Dobrý den. Nějaký čas mám novou přítelkyni (16 let, 168 cm, 55 kg).
Oba to bereme dost vážně, máme se rádi, všechno je (jako ve většině začátků) strašně krásné, ona je o dva roky mladší než já. Včera jsem se od ní dozvěděl, že má už tři roky problémy s jídlem. Nenazval bych to přímo anorexií (není kost a kůže, prý má období, kdy přibírá a jindy zase během chvilky hrozně rychle zhubne), jídlo nezvrací, jen prostě nemá potřebu a nechce jíst. Co jsme spolu, neviděl jsem ji jíst vůbec nic. Doma si občas něco dá (nepravidelně, jednou sní i čtyři knedlíky a normálně s rodiči obědvá, jindy to nějak ukecá, že nemá hlad). Není úplně bez jídla, když cítí, že ji to chybí, prostě si dá, ale nemá ani chuť, ani pocit hladu. Je to očividně problém v hlavě, tři roky zpátky to prý bylo tak špatné, že odjížděla ze soustředění, kde to fyzicky nedávala- což se není čemu divit, když jen pije (rozumějte- tekutiny, alkohol občas) a jídlo skoro žádné. Její rodiče o tom problému přímo neví, ví, že dcera málo jí, ale nějak to neřeší (což teda vůbec nechápu, jak si toho nemůžou všimnout). Sama mi řekla, že to chce změnit, že se za to nemá ráda, protože ví, že může jednou dopadnout špatně. Chce mít děti, ale má teď strach, že s takovou to nepůjde, což je taky pravda. Chce, aby se to zlepšilo, ale nevěří tomu.
Strašně moc jí chci nějak pomoc, i ona říkala, že doufá, že se se mnou něco změní, ale já o tomhle problému upřímně nic nevím a dost tápu... Vím, že pokud ona nebude CHTÍT, nic se nezmění, jenomže... já jí opravdu moc rád pomohl. Už jsem jí říkal, že psychologové v tomhle asi mají dost co říct, jenomže tam nechce, protože by se to logicky dozvěděli rodiče (když ještě není dospělá). Myslíte, že tohle je první krok k tomu, aby se nějak léčila? Jiné příznaky nemá, kdybych s ní nebyl celé dva dny v kuse, ani si toho nevšimnu, protože je úplně v pohodě a postavou byste to nepoznali. Dokonce i občas sportuje a zvládá to (a jak jsem říkal, když cítí, že fyzicky nezvládá, tak se holt přemůže a nají, což je podle mě dobré znamení toho, že řešitelné to je). Navíc, když si jídlo dá, tak ho nevyzvrací, jen ho prostě normálně nechce...
Hrozně rád bych jí pomohl, byl oporou, ale vím, že sám na to nestačím. Proto Vás prosím o jakoukoliv radu, připomínku (například, na koho se obrátit, jaké odborníky, popřípadě, zda to jde bez jejich rodičů, apod.).
Předem moc děkuji.
Tomáš Slavičínský, 18 let, Praha
Dobrý večer.Přiznávám,že už hodně dlouho jsem nečetla něco tak úžasného,jako Vaše pov...
