Psychika
pro pana MuDr. Tomáše Petrželu
Vážený pane doktore,
promiňte, že zde zahlcuji forum, ale musím reagoavat na Vaši odpověď (viz. http://www.ulekare.cz/poradna-lekare/-18826 )
Seroxat pro mě bylo naprosté vysvobození. Byla jsem od malička přecitlivělá a úzkostná osoba se směšným sebevědomím. Co se genetických ukazatelů týče, moje rodina mi byla určitě také hojným zdrojem, stejně tak jako prostředí, v kterém jsem vyrůstala. Píšete mi, že Seroxat je dočasné řešení, že to musím, pomocí psychoterapie, vyřešit=vyléčit sama. Já jsem zkoušela roky kde co, navíc k tomu psychiatrovi jsem se dostala až když jsem byla už úplně na dně. V životě by mě nenapadlo, že se mnou nějaká chemie může takovýhle věci udělat. Já vím, že jste doktor, odborník, ale asi si ani nemůžete umět představit ty stovky hodin naprosto nesmyslnejch vnitřních monologů co jsem jak kde řekla špatně, kdo všechno se na mě špatně kouknul, co špatnýho si o mě myslí, jak jsem neschopná, slabá, zbytečná, moje naprostá neschopnost zvládnout jakoukoliv kritiku, úporná snaha každému se zalíbit, aby mě všichni měli rádi, spousta předstírání, moje žárlivost, naprostá neschopnost cokoliv sama rozhodnout, za něčím si stát....mohla bych pokračovat, věřte, ještě hodně dlouho, toto bylo jen tak na nastínení. Tohle všechno s tím práškem zmizelo, nenápadně, postupně to odešlo. Umíte si představit, co je to za pocit? Jakej klid, svoboda, rovnováha se v člověku najednou usadí. Nechce se tomu věřit, každé ráno máte strach, že to zase zmizí. Najednou vím naprosto bezpečně, že mám nějakou hodnotu, navíc, že jsem opravdu úspěšná ve své práci, že si mě lidi váží. Když mi šéfová něco zkritizuje, chápu, že to má smysl, má pravdu, kritizuje mojí práci, ne MĚ. Umím se rozhodnout sama za sebe, umím taktně sdělit, že mám na věc odlišný názor, což bylo dřív nemožné, umím říct, že něco nechápu a potřebuji to zopakovat a necítím se přitom jako hlupák. Než mi psychiatr nasadil Seroxat, zkoušela jsem toho opravdu mnoho, vč. psychoterapie. Naprosto nevěřím tomu, že je v mém případě možné zvládnout to, co dělá Seroxat vlastní vůlí. Neumím si představit, že mi ho někdy doktor vysadí, mám z toho vlasně hrůzu, ikdyž v mém novém stavu má slovo "hrůza" o moc klidnější podobu, než v tom starém.
Zkrátka, co tím vším chci vlastně říct: nemyslím si, že v mém případě je možné žít kvalitní žívot bez antidepresiv (mimochodem, nevím jestli je to nějak důležité, ale psychiatr mi řekl, že má praxi 40let a že lidi, kteří takto rychle a enormně dobře reagovali na tento druh léků, by za tu dobu spočítal na prstech jedné ruky).
Představa, že se to všechno vrátí zpátky je hrozná. Není možné, že u některých lidí skutečně jde o nějaké chemické reakce,hodnoty, apod. a že ty prášky skutečně potřebují? Je tedy vůbec možné, že je budu moci mít na celý zbytek života,nebo mi je opravdu doktor jednoho dne nepředepíše?
Omlouvám se za tak dlouhý mail, ale měla jsem velkou potřebu vám toto sdělit.
Děkuji Vám předem za reakci.
Hanka.
Dobrý den, redakce se omlouvá za prodlevu v odpovědi. Bohužel není z technického hlediska mož...
