psychika a asthma

Dotaz od: Kristýna | Publikováno: 3.8.2011

Dobrý den, ráda bych se vás zeptala, jestli je možné, aby psychické potíže mohly vyvolat dušnost až astma. Od mých 19let, kdy jsem nastoupila na vysokou školu do Brna a posléze přestoupila na školu do Hradce Králové,se mi začalo projevovat astma. Byla jsem ze školy dost psychicky vyčerpaná, při škole jsem se dokonce i vdávala ,pak jsem stihla otěhotnět, jedno k druhému znamenal pro mě obrovský stres. Z domu jsem nikdy nebyla totiž déle než pár dní. Alergik sice jsem, ale astma se mi doposud nikdy neprojevilo, až v souvislosti s tímto velkým životním skokem. Od té doby se mi to v životě vleče, ve směs jsem neustále ve stresu, mám již dvě děti a stále mě přepadají podivné stavy, kdy mi začne hodně bušit srdce, je mi na omdlení, bolí mě hlava a mám šílený pocit, že se dusím. Při mém druhém těhotenství to celkem zmizelo, ale teď se to zase objevilo(po roce po porodu). Myslím, že to jsou nervy ,neboť není příliš velký rozdíl mezi tím, zda beru léky na astma či je neberu. Pocit dušení mám tak či tak. Mamka má také astma, a jednou, při mém prvním těhotenství, se začala neskutečně dusit a mně se to tak zapsalo do paměti, že vždycky, když na mě tento pocit dušení přijde, mi to tato vzpomínka stav jenom přihorší. Nedávno jsem byla taky nemocná (nachlazená stejně jako mamka tenkrát, z čehož se jí astmaticky přitížilo)a zhoršilo se mi astma,při čemž jsem v dušení musela akutně k doktorce, a paní alergoložka mi pak řekla, že to budou spíš nervy, protože poslech nebyl nijak dramatický a to i přes to, jak hrozně jsem stav tento stav dušení popisovala. Nejhorší to je vždy po ránu, kdy vstávám už s pomyšlením, že se budu zase dusit a předem se bojím, že mě tento hnusný stav ve dne zase potká. Bohužel se to stává každodenní součástí mého života. Sem z toho dost bezradná a vůbec nevím, jak¨z toho bludného kruhu ven... Děkuji, s pozdravem K. Šenkýřová

Odpověď odborníka:

Dobrý den.Myslím,že jste nesmírně vnímavá a inteligentní bytost.To je hodně důležité,člověk sice některé skutečnosti nemůže změnit,ale pochopením a porozuměním získá přece jistý pocit bezpečí-a o to jistě jde.Oddělení našeho tělesna a psychična je nemožné-jak v běžném prožívání,tak při "stonání". Člověk má dispozici k alergii-tedy i k jejímu projevu formou astmatu-v genech/tzv.atopie/-kdy a jakou formou pak bude svou poruchu prožívat,to záleží na dalších okolnostech/vesměs ne plně ovlivnitelných../-tedy to je k Vaší "rodinné zátěži" Obor psychoimunologie dokáže vysvětlit,jak naše "vnitřní"vyladění komunikuje s naší odolností vůči infekcím a jiným stresorům.,tedy vztah mezi tělesným onemocněním a stavem "duše" zde opět vystupuje do popředí. Ale co Vám napsat k Vašemu líčení?Že jste sama sebou,kromě svých"negativ"máte jako protiváhu inteligenci,citlivost,vnímavost.Jistě dokážete čerpat z přírody,hudby,jemných vztahů.Možná,že by to mohlo změnit i Vaše ranní vnímání dne jako "rizikové konstelace"..