Sexuální porada
Dobrý den,
nevím, zda píši na správný web, ale zkusím to. Jsem 36 rozvedený muž, mám dvě děti. Osm měsíců žiji s novou partnerkou, mladší o deset let. Máme úžasný vztah, velmi se milujeme, rozumíme si téměř ve všem, partnerka mi pomáhá v podnikání, já ji dokáži finančně velmi solidně zabezpečit, máme podobné názory a pohled na svět. Trávíme spolu spoustu času a jsme za něj zatím ještě rádi. V červnu se máme brát. Po svatbě jsme spolu plánovali dítě.
Skvěle jsme si rozuměli také v sexu. Partnerka byla velmi vynalézavá a náruživá, vymýšlela různé scénáře, oblečky.... milovali jsme se téměř denně, a nebylo to většinou z mé iniciativy, ale z její. Cítil jsem se neskutečně "chtěný".
Jedinou "vadou na kráse" je partnerčina Premenstruační dysforická porucha, zřejmě mírnější forma, kterou ale partnerka nijak neléčí. Ten týden plný náladových zvratů, depresí a sexuálního útlumu jsem se nějak naučil zvládat. Poslední týden se však neúměrně natahoval, stejně jako příchod menstruace. Tak si partnerka udělala test a zjistila, že nás děťátkem obšťastní dříve, než jsme plánovali. Aktuálně končí první těhotenský měsíc. Dítě si samozřejmě plánujeme nechat, oba se na něj těšíme. Problémem je, že partnerka jako by se zasekla v PMDD, z počátku měla velmi špatné nálady, to se ale v poslední době ustálilo. Bohužel, její chuť na sex šla rapidně dolů. A to opravdu velmi rapidně. Absolutně na to nemá chuť, a když už ano, tak to stojí za... prostě se to nedá srovnat s tím, co jsme měli. Já chuť sice stále mám, ale než absolvovat toto vynucené "milování", tak to si raději pomohu sám. Nemyslím si, že je chyba ve mně, myslím, že jsem docela přitažlivý a zkušený muž, partnerka si se mnou sex osm měsíců velmi užívala. Sama tvrdí, že ji stále velmi přitahuji, jen prostě nemá na sex chuť (samotnou ji to mrzí) a dle ní jsou na vině hormony. Což já samozřejmě plně respektuji, ale na rovinu, obávám se, že až se dítě narodí a partnerka se snad dostane znovu do "sexuální pohody", tak z nás budou vlivem sexuální odluky, řešené mou masturbací (a sex jednou za týden z "donucení" nepovažuji za sexuální život...) už jen dobří kamarádi. Naplánovaný sex 2x týdně, aby se neřeklo, jsem už zažil v předchozím manželství, které trvalo 12 let, a toto nehodlám absolvovat znovu. Sex nepovažuji za stěžejní atribut vztahu, ale rozhodně je, myslím, pro vztah důležitý. Alespoň pokud jsou dva lidé ještě relativně mladí a doposud oba sex brali jako nedílnou součást vztahu.
Pochopil bych, kdybychom nemohli mít sex z důvodu jejích těhotenských komplikací, pak by mi bohatě stačilo "mazlení" a její výpomoc, ke které by se sama dobrovolně přihlásila. Tedy by nevymizel pocit přitažlivosti a chtění. Ale takhle...? Partnerka se snaží hledat cesty, nabízí se, že si sex dáme, ale já prostě cítím, že to je jen z donucení.
Existuje z to cesta ven? Kromě potratu, samozřejmě! Myslím spíše nějaká terapie, či medikamenty na potlačení hormonů.
Znovu opakuji, na dítě se velmi těším, ale také potřebuji být aspoň trošku žádaný a žít v pocitu, že svoji partnerku přitahuji. Neumím si představit setrvat ve vztahu, kde budu min. po dobu těhotenství + šestinedělí, tedy skoro rok, pouze doplňkem, čekajícím otcem a živitelem, který večer uloží svoji nádhernou ženu do postele, podívá se s ní na film, políbí ji na dobrou noc a pak se odebere do své pracovny, kde se podívá na porno a vyhoní si...
Velmi děkuji za jakoukoliv odpověď.
Zdraví Honza
