Úzkost

Dobrý den, píši protože uvažuji nad návštěvou psychologa, ale na druhou stranu mi mé problémy nepřijdou tak vážné a nerada bych někoho obtěžovala. Jde o to, že v posledním řekla bych roce, ani nevím kdy přesně to začalo mám tendenci psychicky týrat sama sebe. Vlastně si neustále hledám v hlavě něco, čím bych se mohla trápit a to především ohledně mého přítele. Měla jsem poměrně náročné dětství. Můj táta hodně dbal na me vzdělani a byl na mě dost přísný, což je na jednu stranu dobře ale co se týče citů, tak ty nikdy moc neprojevoval. Moje mamka už od mé puberty bere antidepresiva, často má stavy kdy na mě křičí, že bych si přála její smrt a další věci. To samozrejmě není pravda, ale občas v hlavě mamce vyčítam, že tu pro mě nebyla, když mě v pubertě šikanovaly děti ve škole kvůli mé tehdejší nadváze. Kila jsem později shodila, ale pošramocené sebevědomí mám dodnes. Tohle vše píšu, protože mám pocit, že kvůli tomuto jsem se až nezdravě upla na mého přítele a on to se mnou má dost těžké, což si nezaslouží. I když někde v sobě vím, ze mě má opravdu rád a nikdy by mě nepodvedl, tak se nemohu ubránit ba přímo chorobné žárlivosti. Snižuji se k tomu, že mu čtu zprávy jestli si náhodou s někým nepíše, zpovídám ho, dokonce když se mu teď ozvala po dvou letech kamarádka z dřívějška, tak jsem jí ačkoliv jí neznam v záchvatu žárlivosti napsala o co jí jde a to už jsem si řekla, že se musím ovládnout a něco se sebou začít dělat, ale vůbec mi to nejde. Ve škole má nyní zkouškové období, musím se učit, ale vůbec mi to nejde, myšlenkama stále odbíhám k tomu, zdali si s ní nepíše, přitom si umím říct je to jen kamarádka, ale emoce mám napnuté, šíleně žárlím. Nebojím se že by mě podvedl, ale toho, že se zamiluje do jiné a mě opustí. Také jsem ztratila o spoustu věcí zájem. Kvůli škole jsem přestala tančit, vždy mě bavilo číst, hrát na klavír, poslouchat muziku...teď už nic z toho nedělám, radši se pořád něčím užírám, když se něco vyřeší hned si najdu další věc k trápeni, třeba i pořád řeším přítolovi bývalé a srovnávám se s nimi. Omlouvám se za sloh, ale mám pocit, ze jesli se něco nezmění, tak se asi zblázním.

Odpověď odborníka:

Dobrý den, psycholog je profese, která pomáhá, když někdo potřebuje, tak jej 100% nebudete otravovat. Naopak, velmi vítám Váš nápad jej kontaktovat, jsou lidé,k teří se dokáží "užírat" dlouhé a dlouhé roky a nejsou schopni požádat o pomoc. Vy už máte skoro první krok k úzdravě za sebou. Kontaktujte psychologa-psychoterapeuta, domluvte se na delší spolupráci, věnujte se znovu tomu, co Vás baví i přes počáteční nechuť. Uvidíte, jak se Vám celkově uleví a bude Vás život těšit.

PhDr. Sylvie Navarová
PhDr. Sylvie Navarová

Specializace: Psychologie
Pracoviště: CETERAS - Centrum terapeutických služeb

 
Líbí se vám odpověď?
-1 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Kam dál
Naposledy čtené: