Úzkost a celková neschopnost

Je mi 27 a od ukončení střední školy jsem pořádně nepracovala. Pracovala jsem u otce ve firmě a lhala jsem mu, že mám ještě jinou práci, přitom jsem měla jen malý výdělek u něj. Dnes už pravdu zná a nutí mě do zaměstnání. To chápu a snažím se, ale mám problém. Kdykoli něco na internetu, nebo někde jinde najdu, nejsem skoro schopná tam dorazit na sjednaný termín. Jsem zvyklá chodit spát v 5 ráno, protože hraju PC hry, nebo na něco koukám. Pak spím třeba do 2 odpoledne, převyknout si na klasický denní režim by ani nebyl problém, u jsem to dokázala, ale celý den jsem jako kus hadru. Celé dny sedím doma. Stává se mi že, když jdu spát dříve mám hrůzné myšlenky. - když ležím na břiše, mám pocit jako by mi měla projet nějaká tyč postelí, když na zádech mám strach že mi zapadne jazyk. Pomáhá mi pustit si nějaký veselý film. Ale někdy se stane, že ani to nepomáhá a já v takových chvílích začínám panikařit, rychleji dýchám a nevím co mám dělat. Mám pocit že chci sedět i ležet a běhat zároveň. Opravdu jak se říká "vyskočit z kůže". Spoustu lidí se tomu může smát, ale opravdu nevím jak se toho zbavit, není to tak snadné. Další co mě trápí je, že když vidím nehodu, nebo slyším nějaké nepříjemné vyprávění (o úrazu nebo týrání), mám pocit, že se mnou prolije nějaká látka, která mě jakoby chtěla uspat. Cítím mdloby a takové nepříjemné motání hlavy (podobá se to tomu stavu, kdy nemohu usnout). Našla jsem ještě jeden záchranný systém jak se z toho dostat a to je sebeuspokojení. Jakobych uplně zapomněla na všechno špatné. Mám ale i naprosto veselé chvíle, kdy jsem schopná všeho (myslím tím jet daleko na výlet beze strachu, že se cokoli stane nebo chuť k nastoupení do práce), ale takové chvíle zase většinou odezní. Ta náladovost je tak 50:50. mám i strach z lékařských oznámení a vlastně ze všeho co může mě nebo někoho ohrozit. Vždycky jsem na výletech byla ta co se snažila kontrolovat situaci, aby se něco nestalo. Z cestování mám obavy. Nevím čím by to mohlo být, už jsem byla u psychologa a tam se mě ptala doktorka na rodinu. Když mi bylo 14 tak mi umřela maminka ale mě to do mých 18 pořádně nedošlo. Až v době kdy jsem dospěla, tak to na mě dolehlo. Do dneška mě to trápí, ale když si na ní vzpomenu spíš je mi líp, než hůř. Pak ale opět přijde chvíle, kdy mám ty černé myšlenky a vidím to zase jinak. Mám i velice špatné zažívání (po každém jídle běžím na WC) na sono mi nic nenašli, doktor říkal, že to může být z té úzkosti. Nerada bych jedla léky po zbytek mého života, nejím ani prášky na bolest ani žádné jiné. Co se alkoholu týče, když piju, jsem naprosto vyrovnaná, ale druhé dny bývají o to pekelnější. Prosím co mám dělat?

Odpověď odborníka:

Milá Kristýnko. Jste mladá inteligentní žena, leccos jste už o sobě samotné zjistila. Trápí Vás poruchy nálady, snažíte se s nimi bojovat na vlastní pěst, ale tak docela nevítězíte..Myslím, že jste sama dospěla do bodu, kdy dokážete přijmout pomoc. Měla byste najít psychiatra, s nímž vstoupíte do vztahu důvěry a spolupráce. Nemá smysl předem hlásit, že nemíníte jíst celý život léky. V současnosti svou úzkost a kolísající emoce bez pomoci vhodných prostředků nezvládnete. Až se zlepší Váš celkový stav- duševní i tělesný- snáze zjistíte, co Vás v životě opravdu zajímá, budete určitě lépe hledat práci a blízké bytosti. Neodmítejte pomoc nyní, není to žádná ostuda.

MUDr. Barbora Heřmanská
MUDr. Barbora Heřmanská

Specializace: Praktické lékařství
Pracoviště: Praktická lékařka pro dospělé

 
Líbí se vám odpověď?
+1 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Kam dál
Naposledy čtené: