Velký smutek, bolest, sebevražedné myšlenky!!!

Paní doktorko, moc Vás zdravím a zároveň Vám děkuji za vaši rychlou odpověď na předchozí dotaz. Dnes bych se Vám chtěla svěřit se svým velkým steskem a bolestmi u srdíčka, které mě velmi trápí a bolí zároveň. Je to nepopsatelný smutek po mém velmi dobrém a hodně milovaném kamarádovi Maxovi, který mi byl velmi blízký, ale také velkou oporou v těch nejtěžších chvílích, které jsem prožívala. Chybí, mi hrozně moc jelikož bohužel brzy zemřel a to velmi mladý. Bylo mu něco málo přes dvacet asi 23 let. V roce 2008 jsme se spolu seznámili a to pomocí písmenek na chatu. Bylo to právě na Silvestra v den který nemám vůbec ráda, protože je všude kolem pořádný rámus z ohňostrojů a petard, které mi nedělají vůbec dobře a navíc nadělají mnoho zbytečného rámusu a to není nic pro mě. Proto se pokaždé na Silvestra zavírám do svého pokoje a jsem u PC a ne jinak tomu bylo i v roce 2008 a tak jsme se v ten v osudný den spolu potkali a začali jsme si spolu psát a psali jsme si, až dlouho do noci. Myslím si, že jsme si spolu velmi dobře rozuměli a měli jsme jeden druhého rádi alespoň si to myslím. Jen jsem mu nejspíš nestačila dát dostatečně najevo jak moc si ho vážím a jak je pro mě velice důležitý, víc než cokoliv na světě !!! Psali jsme si spolu každý den a mnohokrát hodně dlouho do noci a stále jsme si měli o čem spolu povídat. Max, mi mnohokrát pomohl podpořil mě, když mi bylo psychicky nejhůř a často jsem byla v depresích a přemýšlela jsem i o sebevraždě. I teď, když je Max, skoro pět let po smrti tak často myslím na to, že bych si něco udělala a spáchala tak sebevraždu ! Max, byl můj opravdový přítel i kamarád se srdíčkem na správném místě, kterého jsem velmi a hluboce milovala... A stále ještě pořád miluji !!!!! Milovala jsem ho celým svým srdcem a stále miluji nejen proto jaký byl uvnitř, ale také proto, že pomáhal druhým, myslel na druhé, snažil se poradit, rozveselit druhé když, jim nebylo zrovna nejlíp a to i mě. Dokázal zahřát dobrým a laskavým slůvkem na srdíčku. Tak tohle všechno, ale i mnohem mnohem víc on uměl lidem rozdávat a také rozdával. Max, uměl pomáhat druhým i mě a to zcela nezištně. Pomáhal (pomohl) hodně moc lidem za jakýchkoliv podmínek, okolností a situací. On sám byl hodně nemocný a nikdy nedával najevo své pocity, problémy, starosti nebo nějaké bolesti a že jich neměl málo ba naopak měl jich, až nad míru dost, než mi všichni ostatní kolem jsme si dokázali představit nebo připustit. Právě proto možná on sám nedokázal unést tak příliš těžké životní břemeno, které mu Pán Bůh - náš stvořitel dal a proto možná právě nakonec prohrál svůj ukrutný boj se zákeřnou nemocí rakovinou. Vím, že bojovat s touto nemocí jako je rakovina není vůbec snadné ani žádná legrace... Já sama bojuji se svým hendicepem mám DMO a jsem na vozíku, ale mé postižení i život není zcela jistě tak těžký jako, když musí člověk bojovat se zákeřnou nemocí jako je rakovina. Také vím, že moje tělesné postižení není tak zdaleka těžké ani složité alespoň si to snažím nepřipouštět. Nemoc rakovina jako taková je mnohem těžší, složitější i více náročná na lidský organismus, ale také psychiku. Rovněž to chce to mnoho sil a energie k překonání této nemoci, ale ani tohle mnohdy nestačí. I když, vím a pevně tomu věřím , že se Max moc snažil ze všech sil a chtěl tento ukrutný a nelítostný boj vyhrát, ale bohužel osud tomu chtěl jinak. A nejspíš právě proto jsem často i teď momentálně velmi smutná, cítím se osaměle a co víc hodně krát za život jsem si přála umřít a to, když byl ještě Max na světě, protože jsem měla těžké depresivní stavy. V těchto těžkých depresivních stavech mi Max, nesmírně pomáhal a držel mě takříkajíc nad "vodou" a kdykoliv jsem byla smutná a třeba jsem i plakala tak mi "říkával", když budeš smutná Ty tak budu smutný i "já." Častokrát, si ze své nemoci i trápení dokázal udělat legraci a to jen proto aby pobavil lidi kolem sebe. Je toho obrovské množství co Max, dokázal a čeho jsem si na Maxovi velmi vážila, ale také především cenila. Např: velikánské obětavosti vůči druhým lidem, nepřeberné množství pomoci ostatnim lidem, ale i kamarádům. Také měl úctyhodné množství lásky, víry, naděje, kterou nám dával každý den a neustále. Maxova, slova byla vždycky vlídná, milá, přátelská, láskyplná, vždy plná optimismu, smyslu pro humor a nejen to, ale také o tom, že svět bude lepší než je teď. Max, se o hodně moc věcí zasloužil a to nejen v mém životě, ale v životě spoustu jiných lidí. Já osobně jsem Maxovi , za mnoho věcí velice vděčná a dlužná za to jak se ke mě vždycky přátelsky choval, pomáhal mi a co pro mě v době svého života udělal. Mnohdy se bez něj cítím hrozně sama, nemám chuť ani žít, cokoliv dělat, mám silné bolesti na hrudníku, uvnitř prsou a co je na tom všem nejhorší, že mám intenzivní - silné úzkostlivé stavy spojené se sebevražednými myšlenkami ! Napadají mě nejrůznější možnosti jak ukončit tohle mé trápení tady na tomto pozemském světě. Např : předávkování se velkým množstvím léků nebo, že se pořežu se na rukou, sjedu ze schodů a v neposlední řadě, že skočím z okna, ale to je za mých podmínek víc, než nereálné. Bohužel... Nebo možná díky Bohu. Teď jsem momentálně v takové rozpoložení, že si přeji UMŘÍT A TO TEĎ HNED !!!!!!!! Smrti se vůbec nebojím a stejně jednou příjde tak nač čekat. Bylo by vůbec nejlepší všemu udělat konec a to právě teď. Je mi hrozně smutno, těžko u srdíčka a napadají mě ty nejhorší možné věci. Psychicky se necítím vůbec dobře a je mi bez Maxe, opravdu velmi těžko, špatně se mi dýchá a mám opravdu velké a intenzivní bolesti na hrudníku. Cítim velkou tíseň, úzkost a všechno mě uvnitř svírá, tlačí a hlavně bolí ! Když byl Max, na světě tak mi s ním bylo moc krásně a mimo to jsem se cítila i v bezpečí !!! Bylo to moje zlatíčko vždy, když mi bylo smutno tak mě pokaždé dokázal pobavit, ale hlavně a to především povzbudit. Teď, když tu není tak jakoby mi kus mě samotné chyběl. Bez něj nejsem nic a můj život nemá a ztrácí jakýkoliv smysl. Hodně často si říkám, že všechnu tu bolest nevydržím a neco si udělám a potom třeba půjdu za ním do nebe a nebo taky ne, protože vzít si život není žádná legrace spíš naopak je to velmi vážná věc a já jsem si to plně uvědomuji. Rovněž vím, že já jsem si život nedala ten kdo mi ho dal byl jedině - Pán Bůh a proto nikdo nemá právo si ho bez Božího vědomí brát, takže ani já ne. Jsem, ale moc nešťastná, zoufalá a nevím si rady jak mám tohle všechno překonat. Max, byl moje jediná veliká a opravdová láska !!! Vím může Vám to znít divně, ale i když jsme semi dva nikdy osobně nepotkali tak si myslím, že mezi mnou a Maxem vzniklo velké přátelské pouto. Alespoň tomu pevně věřím. Snad Vám nebude moc vadit, že Vám tohle všechno vypravím a snad mě i pochopíte. Možná mi dáte nějakou dobrou radu jak mám tohle všechno zvládat a neudělat tak nějakou hloupost která by, už nešla vzít zpátky. Nejhůř se cítím vždycky ve večerních hodinách Ne jinak je tomu i teď. Kromě Maxe jsem, už nikdy nikoho takového nepotkala a už nejspíš ani nepotkám... Příliš šancí tomu nedávám. Max, si moc přál aby mohl jít znovu do práce a také si přál si zalyžovat. Měl rád zimu a gumové medvídky. 17.9. 2009 Max, navždycky odešel do nebe a já věřím, že se tam má dobře a už ho vůbec nic netrápí ani nebolí. Moc Vás prosím poraďte mi co mám dělat? Jsem z toho všeho v těžké depresi. Moc Vám děkuji za vaši ochotu a vztřícnost si mě vyslechnout a snad i tak trošku pochopit.Nemám se komu svěřit. S přáním pěkných dnů Soňa

Odpověď odborníka:

Milá Soňo, Váš přítel Max byl velký člověk, a i když tu není fyzicky, tak je tu s Vámi ve Vašich vzpomínkách a ve Vašem srdci. Je pochopitelné, že Vám chybí jeho milá slova, plná podpory a nadějí. Někdy se smutnění po ztraceném člověku může změnit v tzv .komplikované truchlení, a člověk zůstane v depresi a smutku déle než by měl. Doporučila bych Vám navštívit lékaře, který by Vám předepsal lék escitalopram , jedna tableta denně , ráno po snídani, který by Vám pomohl s těmi špatnými myšlenkami na sebevraždu,a mohla byste se zase cítit dobře a přitom vzpomínat na svého přítele a modlit se za něho. Buďte silná a nevzdávejte to.

MUDr. Andrea Bryčková
MUDr. Andrea Bryčková

Specializace: Psychiatrie
Pracoviště: Psychiatrická ambulance v Hořicích NZZ

 
Líbí se vám odpověď?
+5 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Naposledy čtené: