Zavřít
uLékaře
Stáhněte si mobilní aplikaci uLékaře.cz
Lékařská poradna a objednání
Nainstalovat
Přihlásit se Přihlásit se přes Facebook

Zapomenuté heslo

Nemáte účet? Registrujte se

Vytvořit nový účet uLékaře.cz

Připojte se do komunity uLékaře.cz a získejte přístup k historii všech svých dotazů a odpovědí.
Již máte účet? Přihlaste se zde

Máte Facebook? Ušetřete si čas a jednoduše se přihlaste skrz něj.

Přihlásit se přes Facebook
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Chcete se přihlásit? Přihlaste se zde
Nemáte účet? Registrujte se

MUDr. Monika Frydrychová

MUDr. Monika Frydrychová

Specializace: Ortopedie

 

Pracovní zkušenosti

2004 - dosud: Ortopedická klinika IPVZ a 1. LF UK , Nemocnice Na Bulovce, Praha

2017 - 2020: Ortopedické oddělení Masarykovy nemocnice Ústí nad Labem

od 2010: privátní ortopedická ambulance Jesenice, Praha-západ

od 2003: odborný asistent 1.LFUK, výuka studentů 4. a 5. ročníku

1999 - 2003: Ortopedické oddělení Nemocnice v Třebíči

 

Vzdělání

2005: mezinárodní specializace v oboru Ortopedie a traumatologie

2002: 1. atestace v oboru Ortopedie a traumatologie

1994 – 2004: Přírodovědecká fakulta Masarykovy Univerzity, obor molekulární biologie a genetika, diplomová práce: Molekulárně genetická diagnostika progresivních muskulárních dystrofií

1993 – 1999: Lékařská fakulta Masarykovy Univerzity v Brně, obor všeobecné lékařství

 

Členství ve společnostech

Česká lékařská komora

ČSOT - předsedkyně sekce dětské ortopedie

ČSTL

EPOS

 

Proč jsem se stala lékařkou?

Přála jsem si být lékařkou od konce základní školy přesto, že nepocházím z lékařské rodiny. Moje maminka učila na gymnáziu biologii, a to mně zřejmě otevřelo cestu a zájem o přírodní vědy. Během studia jsem začala uvažovat o oboru, kterému bych se chtěla věnovat, uvažovala jsem o pediatrii, bavila mě i genetika. Protože jsem sportovala, měla jsem nějaké drobné potíže s kolenem, a setkala jsem se jako pacient s ortopedy a traumatology. Jejich práce mi přišla rozmanitá, čistá, precizní a hlavně „nejde o život“. Ortopedické diagnózy život znepříjemňují, ale neohrožují, máte většinou čas si promyslet, co a jak řešit. Po atestaci jsem dostala unikátní příležitost pracovat na Ortopedické klinice Na Bulovce u profesora Pavla Dungla, kde jsem se již nejvíce věnovala dětské ortopedii, ale stále jsem měla kontakt s celým oborem, kromě spondylochirurgie. V posledních letech se věnuji hlavně dětským pacientům. Dětská ortopedie je krásná, pozitivní, většinou veselá, děti jsou bezprostřední a nezáludné. Děti s ortopedickými vadami sledujeme až do ukončení růstu, stáváme se tak trochu „členy rodiny“.