Biologická léčba dokáže udržet lupénku pod kontrolou

Nejčastěji se jedná o klouby prstů horních končetin, ale v podstatě může být oteklý a bolestivý jakýkoli kloub na těle, příznakem psoriatické artritidy může být dokonce i bolest v oblasti Achillovy šlachy. Pacienti si také často stěžuji na tzv. ranní ztuhlost.

Proč k těmto obtížím vlastně dochází?

Vznik psoriatické artritidy zatím nebyl objasněn, ale dotýká se zhruba 30 % pacientů s lupénkou. Může se objevit dokonce 10 let od jejích prvních projevů na kůži.

Biologická léčba nabízí možnost tam, kde jiná léčba nepomáhá

Jakými způsoby lze lupénku léčit a proč je nutné přistoupit k tzv. systémové léčbě?

Lupénku můžeme léčit místně, fototerapií nebo pomocí tzv. systémové léčby, která působí v celém organismu. Systémová léčba má tu výhodu, že je účinnější vzhledem k tomu, že funguje „vnitřně“. Dnes už totiž víme, že lupénka není jen kožní choroba, ale že jde o systémový zánět, který zatěžuje i vnitřní orgány a zastavit ho dokáže právě jen systémová léčba.

Často se v souvislosti s řešením lupénky zmiňuje biologická léčba. Kdo z pacientů na ni má nárok?

Biologická léčba je druhem systémové léčby, která zasahuje velmi cíleně do imunitního systému a zabraňuje tak vzniku pro lupénku typického zánětu. Dosáhnout na ni mohou pacienti, kteří trpí středně těžkou až těžkou lupénkou, což znamená, že je jí zasaženo minimálně 10 % povrchu těla, pro představu v rozsahu asi 10 dlaní pacienta, mají za sebou minimálně dvě jiné systémové léčby a stav se u nich nelepší nebo trpí chorobami, které bráním lékařům nasadit klasickou systémovou léčbu.

Kdy by tedy měl ošetřující dermatolog poslat pacienta do centra biologické léčby?

Odborník by tak měl učinit tehdy, pokud má nemocný středně těžkou až těžkou formu choroby a má za sebou fototerapie a minimálně jednu tabletovou formu léčby a jejich výsledky nejsou uspokojivé.

Přínos biologické léčby převyšuje její rizika

Jak se biologika podávají a mohou se při tom objevit nějaké nežádoucí účinky?

Biologická léčba se aplikuje nitrožilně nebo injekcemi do podkoží. Jako každá jiná léčba má i ona svá rizika. Obecně lze ale říci, že ji pacienti snášejí velmi dobře. Přínos biologické léčby rozhodně převyšuje její rizika.

Lze obecně během biologické léčby pacienta očkovat?

Během podávání této léčby by nemocný neměl být očkován živými vakcínami. Ovšem běžné očkovací vakcíny, jako například proti chřipce, tetanu či klíšťové encefalitidě, jsou neživé, a mohou jim tedy být podány bez problémů.

Jak se hodnotí účinek biologické léčby a čeho díky ní lze v boji s lupénkou dosáhnout?

U pacienta s lupénkou by po 4 měsících léčby mělo dojít ke zlepšení minimálně o 75 % oproti výchozímu stavu. Ke stanovení závažnosti lupénky používáme tzv. PASI skóre. Díky biologické léčbě dokážeme dosáhnout toho, že pacient nemá buď vůbec žádné projevy nemoci, nebo má na těle jen její minimální ložiska.

Mnoho lidí s lupénkou podléhá depresím, někteří je následně řeší alkoholem. Pomoci těmto lidem bývá těžké…

I když jsou kožní choroby opravdu velmi zatěžující pro psychiku pacienta, alkohol není řešením. Dnes už dokážeme většinu kožních nemocí léčit velmi účinně, zejména lupénku. Pokud má pacient kvůli svému stavu psychické potíže, měl by se svěřit svému kožnímu lékaři a pak by měli společně hledat možná řešení jeho situace. U lehčích případů může pomoci návštěva psychologa, u těch těžších je však často potřeba nasadit léčbu antidepresivy.

(hno)