Lupénka – který způsob léčby je pro vás nejvhodnější?

Druhy léčebných postupů

Hlavním cílem léčby lupénky je tlumení projevů zánětu a zmenšení až vymizení jejích ložisek na kůži i jejích mimokožních projevů.

Léčba může být rozdělena na tzv. topickou neboli místní léčbu, která zahrnuje aplikaci léčivých přípravků přímo na kůži, a na léčbu systémovou, která zahrnuje podávání léčivých přípravků do celého organismu, a to buď ústně, nebo pomocí injekcí a infuzí.

Systémovou léčbu je možné dále dělit na léčbu chemickou, která patří ke starším způsobům léčby a je založena především na protizánětlivých lécích působících na imunitní systém jako celek, a na cílenou léčbu biologickou, která pomocí protilátek zasahuje do zánětlivých procesů přímo na molekulární úrovni. 

Další, dá se říci samostatnou kapitolou léčby lupénky je fototerapie, tedy léčba pomocí UV záření. 

Topická léčba

Topická léčba lupénky se používá samostatně hlavně u mírnějších projevů nemoci a u závažnějších forem lupénky jako léčba doplňková. Zahrnuje aplikaci krémů, gelů, emulzí nebo sprejů s obsahem léčivé látky. Tyto přípravky často obsahují

• kyselinu acetylsalycilovou, pomáhající odstranit povrchové kožní vrstvy, která se často používá s dalšími účinnými látkami, protože umožňuje jejich vstup do ložiska zánětu,
• černouhelný dehet, zpomalující růst dalších vrstev kůže, což vede k lepšímu vzhledu plaků, ovšem jeho nevýhodou je zápach a skutečnost, že zbarvuje oblečení,
• kortikosteroidy, tlumící zánět a zpomalující růst a dozrávání kožních buněk, jejich nevýhodou jsou však nežádoucí účinky v podobě ztenčení kůže, změny jejího zbarvení, snadné tvorby modřin a strií a praskání drobných cév, a upřednostňuje se tak jen jejich krátkodobé užívání v období silných projevů nemoci,
• analoga vitaminu D, způsobující zpomalení růstu buněk kůže, která ale mohou působit dráždivě,
• retinody, urychlující odstraňování povrchových kožních buněk, které jsou ale nevhodné pro těhotné,
• anthralin, tlumící zánět,
• pimekrolimus a takrolimus, rovněž tlumící zánět v ložisku.

Nespornou výhodou topické léčby jako celku je snadná aplikace léčiv v pohodlí domova a také široké spektrum dostupných přípravků, každému pacientovi totiž může vyhovovat jiné léčivo. Naopak její nevýhodou mohou být její nežádoucí účinky, které se liší podle obsahu látky v přípravku, obecně ale bývají mírnější než u léčby systémové.

Systémová léčba 

Systémová léčba je využívána u osob se závažnější formou lupénky, při níž je postiženo více než 5–10 % povrchu těla a/nebo nezabírají místně aplikované léky. Systémové léky vstupují do organismu a ovlivňují ho jako celek, což může vést k závažnějším nežádoucím účinkům.

V rámci systémové léčby je možné rozlišovat, zda se jedná o léčivo původem chemické, či biologické.

Mezi nejčastější léky užívané při chemické systémové léčbě patří

• retinoidy, které lze aplikovat i místně a působí především na rychlost růstu kožních buněk, fungují velmi dobře u osob s rozsáhlejšími, stříbřitě se šupícími plaky nebo puchýři, nesmí být ale používány u těhotných žen a u žen plánujících otěhotnět v horizontu 3 let, neboť můžou způsobit závažné vývojové vady plodu,
• methotrexát, působící přes imunitní systém a zpomalující růst kožních buněk, jeho výhodou je, že se užívá jednou týdně, nevýhodou naopak, že způsobuje závažné nežádoucí účinky, např. nevolnost, zácpu, dlouhodobě poškození jaterních a krevních buněk, a proto by vůbec neměl být užíván osobami s chudokrevností, onemocněním jater a těmi, kteří pravidelně konzumují alkohol,
• cyklosporin, snižující aktivitu imunitního systému a růst buněk, který by neměl být užíván déle než rok, doporučuje se jen u velmi závažných forem lupénky, protože může způsobit závažné nežádoucí účinky, např. oslabení imunitního systému, vysoký krevní tlak nebo zvýšený cholesterol,
• apremilast, působící cíleně na imunitní systém přes modulaci enzymů. 

Systémová chemická léčba je tedy vhodná především u osob s vážnějšími formami onemocnění s rozsáhlými kožními a mimokožními projevy onemocnění. Její výhodou může být snadné užívání, hlavní nevýhodou riziko závažných nežádoucích účinků. 

Systémová biologická léčba spočívá v celkovém podání látek, které zasahují do imunitních dějů. Je využívána především v případě velmi závažného onemocnění nebo tehdy, pokud již byly bez úspěchu vyčerpány předchozí metody. Patří mezi tzv. cílenou léčbu, tedy působí cíleně na jednotlivé s nemocí spojené zánětlivé procesy v organismu. Tyto léky jsou v léčbě lupénky aplikovány injekčně nebo ve formě infuzí. Biologické léky nelze použít u osob s aktivní tuberkulózou, HIV, hepatitidou, s aktivní probíhající závažnou infekcí a u těhotných. Obvykle mají nižší nežádoucí účinky než léky původem chemické. Patří mezi ně inhibitory interleukinů a tumor nekrotizujícího faktoru. 

Fototerapie 

Fototerapie je další možností léčby. Obnáší působení UV záření na povrch těla, a to buď samostatně, nebo s podáním psoralenů (rostlinných látek, takzvaných PUVA). Tato metoda je využívána především u těžších až velmi těžkých forem lupénky s nízkou odpovědí na léčbu běžně podávanými léčivy. Používá se UVB záření, nejčastěji o vlnové délce 311 nanometrů. Samotná aplikace pak probíhá nejčastěji formou ambulantních sezení, a to nejčastěji 3–5krát týdně. 

(mih)

Zdroje: 
https://www.webmd.com/skin-problems-and-treatments/psoriasis/topical-treatments-psoriasis
https://www.webmd.com/skin-problems-and-treatments/psoriasis/other-medications-for-psoriasis
https://www.webmd.com/skin-problems-and-treatments/psoriasis/psoriasis-biologics