CHOPN nemusí být překážkou pro plnohodnotný život. Stačí ho objevit včas

František je člověk plný protikladů. Odjakživa rád sportoval a od útlého věku také rád kouřil. S manželkou nalezli společnou zálibu ve sportu, především v cyklistice a turistice. „Nikdy jsem pořádně nerozuměla tomu, jak mě může Franta předjet v kopci a potom si s chutí zapálit a jet zase dál,“ vzpomíná Františkova manželka Kamila. Leč Františkovi se dařilo dobře a kouření ho v životě nikterak neomezovalo. Alespoň zatím. 

Kašle si nevšímal, zadýchávání neřešil

Protože nikdy neměl významnější zdravotní potíže, vracejícímu se pokašlávání zprvu nevěnoval větší pozornost. „Vlastně mě na to upozornila až Kamila,“ přemítá František, jak si do něj po jednom cyklovýletu žena rýpla, že by měl konečně seknout s tím kouřením, když pořád tak divně pokašlává. „Začal jsem se víc pozorovat a musel jsem uznat, že má pravdu. Doopravdy mě ale zneklidnilo, až když jsem si všiml, že se na kole i při běžné chůzi začínám nepříjemně zadýchávat,“ říká.

K doktorovi ho objednala manželka

Františkovi se ale i tak nic řešit nechtělo, nedokázal si připustit, že by mohl být nemocný. K doktorovi ho nakonec musela objednat Kamila, která si všimla jeho zhoršující se kondice a vzhledem k tomu, jak výkonný do svých pětačtyřiceti let býval, tušila, že nepůjde o obyčejnou únavu. „Rozhodně by mě ale nenapadlo, že to dopadne tak, jak to nakonec dopadlo. Myslela jsem si, že půjde o nějakou přechozenou chřipku, na kterou postačí pár dní v klidu,“ svěřuje se.

Když selhal při sexu, začal se bát o zdraví

Praktikovi se Františkův stav nezdál, takže mu raději vystavil žádanku na vyšetření k plicnímu lékaři (pneumologovi). Volný termín se u něj našel až po třech týdnech a do té doby se Frantovi přitížilo. Začal vykašlávat, dušnost se pořád zhoršovala a všechno završil fakt, že selhal i jako manžel. „Tehdy jsem si řekl, že se mnou asi vážně není něco v pořádku, a snad poprvé v životě jsem se začal doopravdy strachovat o své zdraví,“ popisuje, jak prožíval, když začali mít s Kamilou problémy se sexem, které souvisely s jeho potencí. „Přes to všechno ale pořád nepřestával kouřit,“ kroutí hlavou Kamila.

Nepřišel včas, ale ani úplně pozdě

U pneumologa si František vyslechl diagnózu CHOPN. Dozvěděl se, že se může radovat ze štěstí v neštěstí, protože se nachází na přechodu mezi středně těžkým a těžkým stadiem nemoci. Právě ve středně těžkém stadiu, kdy nemocný kašle, vykašlává a dušnost si uvědomuje zejména při tělesné zátěži, přichází k lékaři nejvíce lidí. U Františka se ale dušnost postupně začínala projevovat i při mírné zátěži, jako například při sexu. Znemožňovala mu si ho plnohodnotně prožít. Ve velmi těžkém stadiu pacienty dušnost trápí i v klidu, v některých případech může dojít až k plicnímu či srdečnímu selhání. Ačkoliv tedy František nepřišel včas, nebylo ještě ani úplně pozdě.

S diagnózou se zprvu vyrovnával těžko

U Františka se také sešlo hned několik rizikových faktorů – z nichž nejvýznamnějším je kouření, dále věk nad 40 let a pohlaví (na CHOPN více trpí muži). Manželé si vyslechli varování, že u pacientů s CHOPN se zvyšuje riziko častějších infekcí dýchací soustavy (nachlazení, chřipky, zápalu plic), onemocnění srdce či rakoviny plic. Nyní bylo jasné, že je nutné zahájit léčbu.

Frantovi nějakou dobu trvalo, než se s nastalou situací srovnal, měl tendenci propadat úzkostem a uzavírat se do sebe. Musel se také vzdát milovaného kouření, což navzdory vědomí, že ho postupně zabíjí, nebylo snadné a negativně to ovlivnilo jeho psychiku. Na čas se přestal hýbat, měl potíže se spánkem a scházela mu chuť k jídlu. Společně s Kamilou ale zatáhli za jeden provaz a postavili se situaci čelem.

Postupně se mu ulevilo a začal věřit v budoucnost

Vedle absence kouření bývá v případě CHOPN u pacientů s nadváhou či obezitou v první řadě nutné zhubnout, začít se pravidelně hýbat a změnit jídelníček tak, aby byl výživově plnohodnotný. S tím František problém neměl. Významně pomohlo odvykání od kouření. Jak se mu postupně začalo lépe dýchat a jak ho Kamila podporovala, zlepšoval se i po psychické stránce a začal věřit, že bude zase dobře.

„Inhaloval jsem léky a také jsem si musel osvojit zvyk kontrolovaného odkašlávání, které mi pomáhá čistit dýchací cesty od hlenu, díky čemuž se mi potom i lépe dýchá,“ popisuje. „Spočívá to v tom, že se pohodlně usadím, pomalu se nadechnu nosem a na dvě vteřiny zadržím dech. Potom pomalu vydechuji a mezitím párkrát krátce zakašlu. Po několika sekundách to opakuji,“ vysvětluje s tím, že se dokonce začal věnovat i józe a dechovým cvičením, která mu také významně pomáhají.

„I když jsme na čas museli kola zamknout v garáži a na procházky chodit jenom po rovince, oba vidíme, jak se situace zlepšuje, a věříme, že to tak bude pokračovat,“ říká s úsměvem Kamila. „Každému, kdo bojuje se stejnou chorobou, bych chtěl vzkázat, ať se nikdy nenechá odradit od toho, pro sebe udělat víc. Protože to jde vždycky, i když si myslíte, že už jste na hranici svých možností,“ uzavírá František.

Zdroj:

https://www.blf.org.uk/your-stories/how-i-found-exercise-that-works-for-me-and-my-copd-my-royal-parks-half-marathon