Počty pacientů s astmatem celosvětově stoupají. Ruku v ruce s tím však stoupají i znalosti o této nemoci a to přispívá k její kvalitnější diagnostice i léčbě. Většina astmatiků žije plnohodnotný život.
Základní otázka – jaké je astma?
Otázkou, kterou si musí odborník položit jako první, je, jakým astmatem pacient vlastně trpí. Dlouholetými výzkumy této nemoci se totiž zjistilo, že má několik podob, tzv. fenotypů. Třebaže mají jednotlivé fenotypy astmatu obdobné klinické projevy, jejich biologická podstata a s tím související léčba se liší. Bez těchto znalostí nebylo v minulosti možné všechny pacienty úspěšně léčit.
Z tohoto pohledu se rozlišují tři základní fenotypy astmatu, které mají odlišný základ, a vyžadují proto rozdílný přístup v léčbě. Ten je velice důležitý pro individualizovanou léčbu každého nemocného.
- Prvním typem je astma s klinicky významnou alergií. Protože je alergie v popředí pacientových potíží, je léčba zaměřena právě na její zmírnění.
- U druhé skupiny pacientů není alergie zjištěna vůbec nebo je jen nevýznamná. Tito nemocní však trpí výrazným zánětem v dýchacích cestách, který je tzv. eozinofilního typu (hovoří se o eozinofilii). Je specifický díky vysokému podílu eozinofilních leukocytů, což je jeden z druhů bílých krvinek. Zvlášť závažné formy nemoci v rámci této skupiny astmatu souvisejí s přidruženými autoimunitními chorobami nebo s intolerancí nesteroidních protizánětlivých léků. V léčbě se uplatňují speciální terapeutické postupy, jako např. bronchiální termoplastika (účinek na stěnu průdušek se vyvolává jejich zahřátím) nebo biologická léčba (moderní cílená terapie využívající léky charakteru protilátek proti působkům zánětlivého procesu).
- U nemocných s třetím typem astmatu není pozorována alergie ani eozinofilie, pouze typické příznaky astmatu. Tito pacienti dostávají od lékaře předepsané přípravky, které se používají také v léčbě jiného plicního onemocnění – chronické obstrukční plicní choroby.
Existuje však více různých pohledů na tuto nemoc než jen podle biologické podstaty. Lékaři sledují také tíži onemocnění (astma lehké, středně těžké a těžké) či zda je nemoc pod kontrolou (plná kontrola, částečná, nedostatečná). Když vezmeme do úvahy všechna tato dělení, dojdeme ke komplexnímu pohledu na každého nemocného. Výsledkem je multifunkční klasifikace astmatu, která je součástí aktuálního doporučeného postupu diagnostiky a léčby bronchiálního astmatu.
Co jsou to doporučené postupy?
Aby se lékaři neztratili v nepřeberném množství podrobných informací o nemoci a její léčbě, které se za léta výzkumu astmatu nashromáždilo, začaly vznikat tzv. doporučené postupy. Jedná se o systematické souhrny vysoce odborných doporučení pro diagnostiku a léčbu daného onemocnění, která vypracovali uznávaní lékaři v oboru. Jejich cílem je pomáhat lékaři při rozhodování se o správné zdravotní péči.
Právě doporučený postup týkající se astmatu je ceněný i na evropské úrovni. Ve třech snadných krocích pomocí několika dostupných a poměrně jednoduchých vyšetření dokáže lékař pacienta zařadit podle výše uvedených klasifikací a nabídnout mu léčbu tzv. šitou na míru.
Obtížně léčitelné astma
Mezi astmatiky existuje velmi malá skupina nemocných, kteří na komplexní léčbu astmatu dostatečně nereagují. Jejich astma se nazývá obtížně léčitelné. Tito pacienti potřebují odlišný přístup a jsou v rukou nejzkušenějších specialistů v léčebných centrech. Odborníci u těchto astmatiků usilují o dosažení takového stupně kontroly nemoci, který co nejméně narušuje jejich denní aktivity a vede k co nejmenšímu výskytu příznaků onemocnění.
A jak to ovlivňuje výběr léků na astma?
V léčbě astmatu je základem dlouhodobá preventivní léčba inhalačními kortikosteroidy. Tomuto typu léků se říká kontrolující, neboť mají za úkol tlumit dlouhodobý zánět. Lékaři se často setkávají s obavami pacientů z užívání kortikosteroidů, ty však nejsou namístě, neboť v inhalační formě nečiní nežádoucí účinky potíže. U těžších případů se podávají inhalační kortikosteroidy v kombinaci s dlouhodobě působícími léky na rozšíření průdušek. Jen přibližně 5 % nemocných má nemoc tak těžkou, že potřebují dlouhodobě užívat tzv. systémové kortikosteroidy.
Úlevové neboli záchranné prostředky jsou druhým základním typem léků. Ty zjednodušeně řečeno řeší následek, ne příčinu. Jsou určeny pro krátkodobé použití při náhlém zhoršení astmatických potíží. Pokud je pacient užívá vícekrát než dvakrát týdně, je to známka nedostatečné kontroly jeho nemoci. Pro nejtěžší stavy je dnes k dispozici biologická léčba.
Spolupráce zdravotníků a pacientů je v případě diagnózy, jakou je astma, zcela zásadní. Pokud však všichni táhnou za jeden provaz, mohou dostat astma úspěšně pod kontrolu.
(paf)
Zdroje:
https://www.csaki.cz/dokumenty/doporuceny_postup_OLA_2010.pdf
http://www.remedia.cz/Clanky/EBM/Doporucene-postupy-guidelines-standardy-3-cast/6-af-b4.magarticle.aspx
https://www.tribune.cz/clanek/43408-soucasna-realita-lecby-astmatu-v-cesku
https://www.tribune.cz/clanek/35478-asthma-bronchiale-novy-doporuceny-postup
